Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál. Nevědomky si vykoledoval nálepku disidenta. A na vojně ho úsměv dokonce málem zničil. Přesto právě díky svému úsměvu nakonec najde štěstí i lásku.