Eva Hacalová (*1968) lásku k zachycování lidských příběhů psaním podědila nejspíše po svém otci, jehož povídky vycházely během sedmdesátých let v tisku. Ve chvílích největší bolesti a obav o život svého syna si vedla deník, z jehož obsahu vycházela při psaní knihy Můj syn feťák (2021). Od mládí ji bavily metafory a hry se slovy, díky čemuž se zrodila sbírka veršů Stělemhrátky (2014). Do budoucna plánuje na svět přivést rozepsanou knihu pro ženy, inspirovanou vtipnými historkami, kterými ji zásobují přátelé.