Historický román slavného finského spisovatele Miky Waltariho pojednává o navýsost dramatickém okamžiku lidských dějin – o ukřižování Ježíše Krista. Vypravěčem románu je Říman Marcus Manilius Mezentianus, který se před nešťastnou láskou uchyluje do vřavy Jeruzaléma a stává se zde svědkem Ježíšovy smrti. Je zasažen hloubkou jeho poselství a s detektivní posedlostí pátrá po smyslu jeho slov a činů. Setkává se s jeho učedníky, Marií z Magdaly, Šimonem z Kyrény, Lazarem a ostatními svědky zázračného Ježíšova působení na jeho současníky. Poté, co je jako Říman apoštoly vyloučen z řad vyvolených, nachází sám sebe v pokoře a dobrotě srdce. Stejně jako v jiných svých dílech, i zde Mika Waltari mistrovsky přibližuje dávné události a jejich kulturní a ideologické kořeny. Ožívají zde historické reálie římské, egyptské, asyrské a židovské. Průvodce dějem je vzdělaný nezávislý pozorovatel, který díky čistému a noblesnímu vztahu k lidské individualitě je i pro dnešní čtenáře přesvědčivým zprostředkovatelem dávného poselství o vznešenosti lidského údělu. Proto jsou v jeho podání i vzdálená podobenství aktuální naléhavou potřebou lásky a milosrdenství.