Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia. Druhá světová válka, 1944-45. První část příběhu se odehrává ve Vrážném. Druhá část příběhu se odehrává v Lamsdrofu. Třetí část příběhu se odehrává v lomu v Supíkovicích Čtvrtá část příběhu se odehrává tři měsíce z počátku roku 1945 a zaznamenává pochod vězňů směrem na západ. Autorka byla inspirovaná příběhem české dívky a anglického chlapce, kdy se dívka provdala za tohoto chlapce a převlékla se za chlapce, aby mohla po boku manžela snést veškerá utrpení, jaké pracovní tábor skýtal. Izzy žije na statku. Na statku zůstala pouze matka s dcerou a mladším synem. Manžel se starším synem se přidali k odboji a bojují proti nacistům. Proto zařídí, aby na statek přišli pracovat vězni. Izzy se tak seznámí s Billem, anglickým vojenským zajatcem. Padnou si do oka. Jelikož cítí, že by ráda pomohla v takové míře, jako otec s bratrem, uspořádá plán. Billa miluje, ale chce, aby vše probíhalo počestně. A tak když matka s malým bráškou odjedou k porodu vzdálené příbuzné, rozhodnout se v tajnosti a rychlosti vzít a oba utečou. Po cestě zažívají neustálý strach o život, boj o jídlo, teplo. Jsou zajati a Izzy v převlečení za chlapce je Billovi po boku. Spolu zažívají boj nejen o sebe, ale i o svého druha. Bill ví, že sám nezvládne Izzy ochránit, a proto do jejich tajemství zasvětí jen několik osvědčených spoluvězňů. Konec války se blíží a všichni jsou podráždění, vyčerpaní, hladoví, zubožení, nemocní, bojují nejenom s nacisty, ale také i se spoluvězni kde se ukáží pravé charaktery. Tento příběh je velice silný, ukazuje sílu a moc lásky, odvahy, víry, pospolitosti, rozumu, rozvážnosti, což v tomto případě překoná i ty nejhorší překážky. Autorka se opravdu příběhu věnovala, projela cestu, kterou hrdinové jejího příběhu opravdu cestovali, potkávala stodoly, kde vězňové přespávali. Příběh je čtivý, styl autorky mě zaujal tím, že některé kapitoly píše v er formě, ovšem některé vidíme z pohledu Izzy.

Je pravda, že knih z období Druhé světové války je již tolik, že se v tom množství nedá vyznat. Ale tato s nálepkou skutečného příběhu mě nesmírně zaujala. Prvních sto stran je příběhem lásky a naivity. Mladá dívka se zamiluje do vojáka a jejich vztah je zakázaný. Kradou si chvilky pro sebe a riskují odhalení, které by je stálo život. Jejich jedinou možností je tajný sňatek a následný útěk. Většina příběhu je vyprávěna z pohledu Izabely, se kterou se nejprve zamilujeme, poté provdáme a poznáme blaženosti manželského života, které trvá krátce. Poté se z naší novomanželky stává voják Cousins, který je němí. Izzie si prošla těžkou prací, příšernými životními podmínkami ve špíně s omezeným přístupem jídla a samozřejmě i množstvím vší. Musím říct, že o vších se mi bude zdát asi ještě dlouho. Podotýkám, že Izabela byla opravdu dětinská, že se do této problematiky v podstatě dobrovolně dostala, tak musím uznat, že na druhou stranu byla odvážná a velmi silná, že to všechno zvládla. Vězňova žena v sobě ukrývá milostný příběh, hrůzu války, ukazuje na zajatecké tábory, které jsem v knize objevovala poprvé. Z knihy jsem nadšená a rozhodně vám ji mohu doporučit. Celá recenze: https://kniznipristaviste.blogspot.com/2020/08/recenze-veznova-zena.html