Vyborne. Fantasy prilis nevyhledavam, ale potrebovala jsem zmenu a tak trochu reset. A kdyz jsem videla to vysoke hodnoceni, tak jsem to proste zkusila. A ono to vyslo. Pribeh je skvely, napinavy, pohadkovy.

Anotace této novinky lákala na strhující fantasy, ve kterém knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet. A ono to tak fakt bylo! Když se nad tím zamyslím, žánr fantasy jsem začala číst prakticky až od začátku pandemie. Tak nějak jsem chtěla utéct do jiných světů a dimenzí – zkrátka jsem si potřebovala odpočinout od dramat, thrillerů a psychologických románů. Kouzla rodu Thornů mě zaujala hlavně svou anotací, která slibovala magii a kouzla v prostředí knihoven, a také svou nádhernou obálkou. A i když to byla trošku bichlička, četla se skoro sama. Naprosto úžasný a lehký sloh autorky ve mně vyvolal pocit odpočinku a relaxace. Příběh vypráví osud mladé Elisabeth, která žije celý svůj život v jedné z veleknihoven, která uchovává vzácné grimoáry. Jejich životy jsou vzájemně spojeny. Na tyto veleknihovny jsou ale prováděny útoky, sabotáže, při kterých mocné grimoáry uprchnou a mohou být pro životy nevinných tam venku velmi smrtící. Na začátku všech spletitostí se sama Elisabeth dostane do potíží a je obviněna ze spiknutí, i přesto, že to byla právě ona, kdo uprchlé monstrum zničil a zachránil tak životy lidí v okolních vesnicích. K soudu ji doprovází čaroděj Nathaniel, který se ale nakonec ukáže jako užitečný spojenec v boji proti zlu a neprávu. Jeho okouzlující sarkasmus pohání každou stránku jako rychlost světla. Kniha je fantastická. Příběh originální, popisy prostředí a vykreslení charakteru všech postav naprosto geniální. Čtenář si najde cestu ke každému z nich, přesně tak, jak si autorka nejspíš přála. V poslední době mě knihy podobného stylu spíš zklamaly, takže z toho, jak mě Kouzla rodu Thornů zasáhla, beru jasný příklad toho, že číst fantasy je opravdu dobrá volba.