Životopis Ferdinanda Peroutky, novináře,

politika a spisovatele, který patří

k předním osobnostem novodobých

českých dějin, zachycuje především

období jeho „zápasu s dvěma totalitami“,

nacistickou a komunistickou,

tj. léta 1938–1978.

Peroutka bývá často spojován zejména

s první republikou, kdy vydával Přítomnost,

přátelil se s T. G. Masarykem

a Karlem Čapkem, psal Budování státu

a byl vnímán jako jeden ze živých symbolů

demokratické republiky. Léta protektorátu

a druhé světové války prožil

v koncentračním táboře, po krátkém

poválečném období uprchl do exilu,

neboť tušil, že v novém režimu ho čeká

stejně krutý osud.

Tato kniha mapuje především ona

tři poválečná exilová desetiletí, kdy

se Peroutka zapsal do historie české

demokracie jako zakladatel rozhlasové

stanice Svobodná Evropa, jako přímý

účastník exilového života i jako spisovatel

a myslitel, komentátor domácího

i světového dění.