Tato publikace je věnována rychlosti

lokomoce atletů a hráčů sportovních

her a také způsobům jejího rozvoje. Počáteční

analýzy a studie trenérů sprintu,

které měly podpořit rozvoj jejich

svěřenců, pokud jde o tuto pohybovou

schopnost, přinesly mnoho cenného

i pro trénink četných dalších specializací.

Sportovní hry jsou ve své většině

sporty rychlostní. „Aerobní přístup“

od osmdesátých let vystřídal spíše přístup

kvalitativní. Rychlostní pohybová

schopnost není schopnost podporující

výkonnost, je to často „výkonnost

sama“. Zužitkování rychlosti spočívá

na rychlosti přemístění hráčů. Taková

rychlost ovšem není jednoduchá transpozice

rychlosti sprintera.

Být pohybově rychlejší než soupeř,

rychlost přihrávek či míče se odlišují

od lineární rychlosti běžce sprintera.

To je třeba mít na vědomí. Rychlost

hráče je dána změnou směru, akcelerací

nebo zastavováním, protipohybem,

mohutností odrazu. Frekvence i délka

kroku se od atletického sprintu liší.

Technika kroků hráče je méně „čistá“,

méně akademická. Brzdy jsou

náročnější na energetický výdej

i zajištění. Hráč se stává jakýmsi

„multi-sprinterem“ s vlastními

charakteristikami lokomoce.

Flexo., 280 stran

165 x 235 mm

Cena cca 279 Kč

Termín vydání: listopad

Kategorie B