Obálka: 4* Hlavní postava: 5* Děj: 3* Přiznám se, že knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce s @albatrosmedia zejména kvůli autorce. Paní Preissovou mám jako herečku ráda a zajímalo mě, jakým stylem bude psát. Tato kniha je napsána a vyprávěna z pohledu malé holčičky. Koukáme na dění v Československu jejím naivním pohledem, který mnohdy zanese do knihy vtipné situace. Právě pojetí doby z pohledu dítěte se mi moc líbilo. Osobně mám nejraději kapitolu, kdy vypráví, jak hasí svého dědečka, který si zapálil v posteli. Příběh začíná a končí úmrtím v rodině, kdy na začátku sledujeme malinkou holčičku a na konci se tato malá holčička vrací do svého rodiště už jako dospělá žena. Kniha působí velmi mile, něžně a tomu podle mě skvěle odpovídá obálka. Jde o soubor jednotlivých povídek ze života jedné rodiny. Za mě krásné oddechové čtení, které jsem četla na dovolené v zahraničí a tak mě vracelo v myšlenkách do České republiky. Možná by bylo zajímavé, vidět stejný příběh z pohledu jedné dospělé postavy - jako druhý díl. Celkové hodnocení: 3,5* z 5*

Martina Preissová je moje velmi oblíbená herečka, a tak jsem nemohla vynechat její druhou knihu (první jsem zatím bohužel nečetla) Mají v nebi skleničky?. Po dočtení zjišťuji, že autorka je nejen talentovaná herečka ale i báječná spisovatelka. V příběhu zabrousíme do minulého století na jižní cíp Moravy. Tam si spokojeně se svou širokou rodinou žije devítiletá Marjánka. Marjánka, tak jako každé jiné dítě, je velmi zvědavá, má spoustu neodkladných otázek a na svět pohlíží dětskýma očima. I v té nejobyčejnější věci vidí úplně něco jiného než dospělí. Její hlavička se například snaží pochopit vše co se kolem ní děje, ale to v období revoluce není právě snadné. Proč je maminka smutná? Kam jde? A proč všichni pláčou? Hledáním odpovědí na všechny své otázky nám odhalí rodinný příběh. Chvíle, které jsem trávila s touto knihou pro mě byly hned o něco příjemnější, a nyní si řekneme proč. Knížka má jednoznačně velký humor. Především situace, kdy běžný čtenář ví o co se jedná ale malá Marjánka netuší, jsou někdy úsměvné a někdy doslova k záchvatu smíchu. Zasmát se nahlas u knížky je velmi dobré znamení a já se nasmála hodně. Humor přetrvává i navzdory období, do kterého je příběh zasazen. Ocitáme se v letech 89/90 v minulém století, tedy před, při a po revoluci. Pro mě bylo velmi ,,osvěžující" jak tato historická událost byla uchopena a nabízela i spoustu rozdílných názorů, a především také mnoho podnětů pro myšlenky. Ovšem nejen myšlenky ve mně kniha vyvolala, ale také spoustu pocitů. Jak konec, který mě ,,rozebral", přes údiv vzhledem k postupnému odhalení sympatických postav, tak mi autorka ukázala, jelikož to také sama zažila, jaké to vlastně za minulého režimu bylo, jaký byl běžný život lidí, o kterém se v učebnicích dějepisu nedočteme, jaké to bylo v době, kdy přišla změna režimu. Díky tomu jsem nahlédla zpět do časů, kdy jsem ještě nebyla na světě, a hned si můžu opět utvořit realističtější obrázek o celé minulosti. Celkově bych knihu pojala jako takový ,,deníček" moravské rodiny - jejich velký příběh k nahlédnutí dětskýma očima.