,,Protože dokud jen trochu věříš, vždycky je naděje." Příběh napsán s takovou lehkostí, že ač byste třeba nechtěli, tak se u značné části knihy budete určitě usmívat. Knihu jsem si vybrala proto, jelikož řeší téma duševních nemocí a já jsem si jednou takovou prošla, respektive stále procházím, troufnu si říct, že nikdy úplně nezmizí. Tento příběh je mi velkou útěchou, protože si myslím, že téma psychických nemocí ještě stále dost nerezonuje společností a pak mnohdy dochází k odsuzování a zlehčování od lidí, kteří nemají ani ponětí o těchto problémech. Příběh se odehrává v psychiatrické léčebně, kde narazíte na lecjaké pacienty, ale je zde velmi výstižně popsáno, jak to v takovém ústavu funguje, jakým stylem se pacienti léčí a jaké metody personál používá. Lenka - hlavní hrdinka si prochází obdobím rozvodu a vůbec to pro ní není jednoduché, manžel očkuje dceru proti ní, de facto ji vyštve z jejich společného domu a jako návdavek si tam přistěhuje svou milenku. Nedivím se, že je toho na ni moc a že po množství sezení u psychologů a psychiatrů už nevidí jinou cestu než psychiatrickou léčebnu. Děkuji za tuto knihu paní Parýzková, myslím si, že kniha pomůže nebo pohladí po duši spoustu lidí. Vřele doporučuji tuto knihu, která má velký význam, jak pro lidi s duševní poruchou, tak pro lidí ,,zdravé'', kteří si neuvědomují, jaké peklo to pro danou osobu může být.

Kniha psaná na základě osobního prožitku a vlastní zkušenosti bude vždy autentičtější a na čtenáře by měla mít mimořádný dopad. To, že příběh Lenky Parýzkové tuto známou definici předčil ve všech směrech zjistíte už po pár stranách. Hlavní hrdinka Lenka má za sebou období, kdy přišla o dceru, její manželství se zhroutilo a temnota ji pevně svírá ve svých drápech. Ta doba ale zdaleka nekončí, až se jednoho dne dobrovolně ocitne na prachu psychiatrické léčebny. Má touhu bojovat s úzkostmi, depresemi a všemi hnusy, které jí obklopují. Drží si naději a věří, ale veškeré pocity kolísají jako teploty v dubnu a není jasná předpověď co bude dál. Jen stěží si dokážeme představit jaké emoce a s jakou intenzitou můžou působit neuvěřitelné problémy. V rámci pobytu se ke čtenáři dostávají mnohdy překvapující informace o režimu v léčebně a příběhy kolegů ze všech koutů společnosti. Hlavním poselstvím, které je opravdu důležité a autorka ho bravurně naservíruje čtenáři, je naděje a víra. Hned po dočtení jsem jí měla o něco víc. Citlivých čtenářů se může blíže dotknout téma sebevražda a psychické problémy, ale vize šťastného konce budoucnosti v pozadí jaksi vyváží nápor, který ve vás může kniha vyvolat. Jiní si zase budou vážit, že autorka se i s těmi nejhlubšími emocemi svěří na rovinu bez kličkování, nebo je barvitě vyobrazí v originálních metaforách a přirovnáních – hlavně do toho ale dá sebe a použije jedinečný styl – ten svůj. Díky tomu získáte maximální prožitek. O maličkostech, které nejsou zdaleka maličkosti je také velmi častá řeč, a tato témata vítám. V dnes už klišé frázích jako mít se rád a stavit se na přední příčky svého žebříčku je schovaný jeden z klíčů ke štěstí a i Lenka se vydala hledat právě tuto cestu. A věřte, že příčiny vašich problémů mohou ležet tam, kde jste je nikdy nečekali. Obecně velmi doporučuji si tuto knihu přečíst, protože já v ní vidím průvodce a zároveň román v jednom a předávám toho tolik co vám ještě chybělo.