Smekám! Před autorkou smekám, protože to co čtenáři naservírovala je jedním slovem dokonalost. Nejen čtivým příběhem, který nás přenese do minulosti a my se procházíme historickou Prahou a zavítáme na večírky se společenskou smetánkou, ale tou překrásnou češtinou! Přiznám se, že jsem si některé pasáže četla dvakrát i třikrát, protože autorčiny slovní obraty a líčení příběhu mě vzalo u srdce. Postavy jsou perfektně vykreslené hlavně povahově. Skvělý popis společenského života a taky možnosti žen v devatenáctém století, kdy se očekávalo, že budou sedět doma a čekat na manžela. A tak poznáme Anabelu a Beatrice, které jsou nezávislé a silné ač to zpočátku tak nemusí vypadat. Prostě moderní ženy. A muži, ač galantní, tak též si šli tvrdě za svým cílem. Konec knihy mě šokoval. Myšleno v dobrém slova smyslu. Tahle kniha mi zůstane v paměti na hodně dlouho. Autorka měla odvahu a do vyprávění vstupovala a to je hodně neobvyklé nebo alespoň já jsem se s tím dosud nesetkala. Jenže ono mě to moc a moc bavilo a celý příběh dostal ještě větší náboj. Skvělé!

Navštivte Prahu v roce 1874 a pojďte sledovat soutěž o nejlepší knihu. Dva nakladatelští rivalové uzavřou sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu. Cestu k ní budou doprovázet různé pikle, tajnosti i malé podvody. Když však dojde na největší zviditelnění jedné z knih, čeká nás velké drama. Tato kniha už svým názvem volá každého knihomola: „Pojď, mě si prostě musíš přečíst…“ a já s ní souhlasím. Kniha o tom, jak vzniká kniha, a to před více jak sto lety. V mnoha ohledech je spousta činností stále stejná, ale díky době, ve které se příběh odehrává, to má nádech romantiky. Je to milý příběh, který pohladí, místy až pohádkový, poetický, ale nenechte se zmást. Ve druhé polovině přijde zlom, který jsem nečekala, autorka opravdu překvapila vývojem událostí a poté už jsem knihu nemohla dát z ruky a potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne. Moc mě bavily hrátky s českým jazykem, i to, jak autorka „vstupovala“ do děje, kdy nám řekla svůj názor k ději nebo k postavám. Na můj vkus byla první polovina pomalejší, i když na druhou stranu si příběh o toto tempo úplně říkal. Miluji ilustrace v knihách, v tomto směru jsem také spokojena. Tím, kdy se kniha odehrává a láskou ke knihám, mi při čtení vytanula na mysl kniha Kroniky prachu. Ač je každá úplně jiná svým příběhem, něco mi ji připomínalo a pokud se vám Kroniky prachu líbily stejně jako mě, rozhodně si tuto knihu také přečtěte. Krásná kniha, která je milá, dobrodružná, pohádková i napínavá. Vše tam patří, vše má své místo. Pusťte se do čtení a nechte se přenést do doby, která vás může okouzlit i překvapit.