Celým knižním světem se šíří zpráva, že Mariana Zapata je považována za královnu slow burn romantiky. Hodně dlouho už jsem na ni měla políčeno, ale teprve nyní se mi do ruky dostala její nejnovější přeložená kniha Drahý Aarone. Jak se mi líbila? Hlavní hrdinka Ruby je švadlena a přihlásila se do projektu Pomoc vojákům. Jako dopisovatelka je přidělena Aaronovi, který je právě na misi v Iráku. Z opatrné komunikace přes maily se dostávají ke skypu a s každou novou zprávou se více a více poznávají. V zápalu psaní si ani neuvědomují, že se vzájemně stávají nepostradatelnou součástí života toho druhého. Pro Ruby tak není vůbec složité se zamilovat, a to i když je to do muže, o němž ví vše, jen ne jak vypadá. Sundat si růžové brýle a přenést se přes city, které ji drží v zamilovanosti, by nemuselo být tak těžké – zprávy postupem času vymizí a ona bude moct zapomenout. Jenže to by nesmělo přijít pozvání na Floridu, kde se mají osobně setkat. Ruby se s tím bude muset vypořádat tak jako tak, jak to tedy zvládne? Po knize jsem sahala s obrovským očekáváním. Pravidelní čtenáři Zapaty slibovali atmosféru, romantiku a chemii. Bohužel jsem ani jedno nedostala v takové míře, jakou bych si představovala. První polovina knihy je psaná formou zpráv a mailů. Pro poznání postav výborné, ale osobně jsem se nemohla začíst. Přelouskala jsem tedy polovinu knihy, a čekám co bude dál. Jenže ouha, zase jsem se netrefila. K Ruby jsem si nevybudovala žádný vztah, jen Aaron to trochu vyvažoval, tudíž ani její vyprávění mě nebavilo. Spousta myšlenek, vztah se nijak nevyvíjel. Teprve posledních třicet stránek mě trochu uklidnilo, to co přišlo bylo jako blesk z čistého nebe. Najednou to jiskřilo a byl to naprostý kontrast k předchozím čtyři sta dvaceti stránkám. Ale i na tam mi něco chybělo. Celkově jsem z knihy zklamaná. Vím ale už dopředu, že dám autorce další šanci, příběhy bez mailů by mi mohly sednout více. Na poličce už na mě čeká S láskou, Lukov.

Profilový obrázek veructe Drahý Aarone - @marianazapata ************************************* Obálka: 3* Hlavní postavy: 4* Děj: 4* @albatrosmedia #spoluprace Jak už jsem vám několikrát řekla, mám ráda, když má kniha neotřelí nápad. Tohle určitě kniha Drahý Aarone splňuje. Mladá holka se přihlásí do programu, který jí přidělí nějakého vojáka, se kterým si má dopisovat. Amerika, no. Stane se tak spojkou s realitou, světem mimo bojiště a uniformy. Z psaní s neznámým se stane psaní s kamarádem, přítelem až se z něj nakonec stane nejlepší přítel, kterému může svěřit svá tajemství. Oceňuji, že psaní mezi hlavními postavami probíhalo měsíce a dalo se tak snadno uvěřit, že jejich sympatie postupně měnily svou podobu. Pokud zmiňuji psaní, právě kapitoly ve formátu psaného textu mezi postavami mě velmi oslovil - kniha se četla rychle a díky nenahlížení do myšlenek hlavních postav dávala prostor vlastní fantazii. Bohužel nebudu knihu pouze chválit - vadila mi až místy velmi silná nezralost hlavní hrdinky, které bych odhadovala spíše 19 let. Zklamal mě také závěr, pokud se autorka propracovává k odhalení citů 400 stran, nemůže ten konec takto z mého pohledu zrychleně odfláknout. Stačilo by pár kapitol navíc, trochu rozvinout společná rozhodnutí o pokračování jejich vztahu. Kniha byla mou první knihou od této autorky a já i přes zklamání v závěru řadím autorku mezi mé oblíbence. Kniha mě vtáhla do děje už od první stránky a když se konečně potkali, chtěla sem bouchat šampaňské. Často jsem viděla, že čtenářům této autorky vadí sprosté výrazy, až nechutnosti. Za mě v knize nebylo nic pohoršujícího a nic, co bych sama nedokázala vypustit z úst, ale já jsem starý prasák, takže vy si udělejte svůj vlastní názor třeba právě u této knihy. Celkové hodnocení: 4* z 5* A co vy? Mluvíte sprostě?