,,Zanedlouho ukazovala ručička váhy už jen čtyřicet kilo a okolí mi začalo tleskat. Do povědomí se mi začaly dostávat věty: ,,Konečně jsi hezká" nebo ,,Vidíš, že nemusíš jíst jenom tu čokoládu," a hlavně ,,Když jsi zhubla, mám tě radši." Tahle věta mě doprovázela do mých 19 let. Vyřkla ji moje nejbližší osoba na světě." Péťo, jak já Ti rozumím. Péťa Lukešová se tu vypsala ze svého životního příběhu a obrovsky si ji za to cením, že našla odvahu to všechno prožívat znovu, když knihu dávala dohromady! Kniha mě na první pohled zaujala tím, že má v názvu anorexii. Já se celý život potýkám s obezitou a zajímal mě pohled z druhé strany barikády a musím říct, že to teda byla jízda! Kniha se četla sama, už jsem se nemohla dočkat, jak to dopadne. Péťo obrovsky mě mrzí to, čím sis prošla a procházíš, ale věřím, že Tě to vyškolilo a posílilo, jak Anna, tak i předešlé vztahy. V knize se totiž neřeší jen anorexie, ale také rodinné vztahy, terapie, závislost na pozornosti mužů a nenávist ke svému tělu. Příběh byl pro mě velmi poučný a skrze Péti příběh jsem také získala ,,nové zkušenosti". Děkuji autorce za to, že se s námi o to všechno podělila. Doporučuji!

Autorka nám předkládá osobní příběh a popisuje, co ji dohnalo k anorexii a jaký byl život s touto nemocí. Ale i o tom, čím vším, si musela životem projít – týraní vlastního těla, toxické vztahy, násilí, pocit méněcennosti i pokus o sebevraždu. Petra se pokouší najít samu sebe i smysl života. Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla. Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven. Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat. Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout…. Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.