Josef Lewkowicz byl odveden nacisty v šestnácti letech, prošel šesti koncentračními tábory a přežil. Po válce se přidal k vojenské policii, aby mohl identifikovat vůdce SS. Jeho příběh ještě nebyl vyprávěn a nyní se rozhodl, že ho chce zaznamenat pro další generace. Neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné! Tak přesně tato slova jsem si napsala do mých poznámek při čtení této knihy. Mohu říct, že už mám docela načteny knihy právě z období druhé světové války, ale to, co přináší pan Josef… Jeho vyprávění je hodně drsné a může nám otevřít oči, co všechno se vlastně tenkrát bohužel dělo. Bylo to neskutečně bolavé a kruté, při čtení mi bylo smutno a úzko a nejednou jsem si i pobrečela. Občas mám problém u knih, které píší přeživší holocaustu, že se mi nelíbí stylisticky, tady je vidět, že byl ke psaní přizván zkušený spisovatel a díky tomu je kniha i velmi dobře napsaná. Přes všechny ty hrůzy, které se v ní odehrávají, tu najdete i spoustu krásných myšlenek. Ve druhé třetině jsem se dozvěděla spoustu nového, co se dělo v Polsku po válce, ale třeba i v Jižní Americe. Ke konci knihy jsem však s příběhem měla trochu problém. To, že se Josefův život stal skoro až pohádkový, to bych ještě zvládla, byl houževnatý a pilný, tak se vypracoval. Ale co mi skutečně vadilo je, jak se v příběhu řešily peníze, kolik si vydělal a jaké jmění by to bylo dnes. To se mi prostě do takovéto knihy vůbec nehodilo. Každopádně, hlavně první polovina knihy, je vážně skvělá a pokud máte rádi skutečné příběhy z tohoto období, rozhodně vám knihu můžu doporučit.

Kniha vypráví příběh Josefa Lewkowicze, který jako mladistvý prošel šesti koncentračními tábory:  Liszki - krakovské ghetto a tábor nucených prací;  Krakow-Płaszów - tábor nucených prací, následně koncentrační tábor;  Mielec;  Osvětim-Březinka;  Mauthausen – tábor III. stupně; včetně přidružených táborů Melk, Almstetten, Ebensee) aby přežil a svými osobními pamětmi se zasloužil mimo jiné o to, že se mnozí vykonavatelé zvěrstev zpovídali před tribunálem a byli usvědčeni a odsouzeni. Za mých školních let jsme šli hromadně do kina na filmové zpracování Schindlerova seznamu. Stejně tak současná generace studentů by měla takovéto historické záznamy pamětníků číst v rámci školního kurikula. Nebude to snadné čtení. Samozřejmě při něm zažijete smutek, možná i slzy, hlavně ale obavy, strach, frustraci, chvilkové oddychnutí a pak vše nanovo. Garantuji, že vámi při tom bude celým tělem vibrovat bezmoc, spousta otázek, nevěřícně budete kroutit hlavou a nebudete s to pochopit, jak se může jeden zástupce druhu homo sapiens chovat k jinému členu druhu homo sapiens natolik zrůdným a cíleně destruktivním způsobem. A právě zde je na místě, s ohledem na to, jaké události vidíme v současné době kolem sebe, a vlastně po celém světě, opět zopakovat to známé: „Nepoučili jsme se z historie? Pak jsme nuceni si ji zopakovat!“ Kniha se nevěnuje pouze letům zajetí, konci války, osvobození, stíhání nacistů. I Oskar Schindler zde má své místo. Ve druhé části knihy autor popisuje, jaké krkolomné cesty jej čekaly poté, co opět nabyl svobodu. Popisuje, jak, byť svobodný, nadále musel bojovat o své místo na zemi. Popisuje cestu k opětovné důvěře, a čemu vlastě svůj nově nabytý život zasvětil a čemu se věnuje. Jak jsem měla možnost nahlédnout do života Josefa Lewkowicze, nabyla jsem dojmu, že jestliže o kočkách se říká, že mají devět životů, u něj se musí jednat nejméně o dvojnásobek, a to jsem si vědoma, že pomyslné číslo hrubě podhodnocuji. Těm, kdo něco takového nezažili na vlastní kůži, jsou takovéto zážitky nepřenosné. Místo klasické květnaté recenze si tentokrát neodpustím zanechání zmínky v online éteru v podobě několika vypůjčených úryvků. Nechám je bez komentáře, aby si k tomu každý udělal svůj obrázek. A ze všeho nejvíc doporučuji, aby si každý takto silné příběhy zapsané a zdokumentované v tomto případě Josefem Lewkowiczem a Michaelem Calvinem přečetl. *** „Nejhoršími dozorci byli ukrajinští esesáci.“ „Nemusíte mít uniformu. Nemusíte po nikom střílet, nikoho bičovat nebo mlátit obuškem, dokud nepadne k zemi, a přesto můžete být tyran. Stačí nedělat nic, neposkytnout bližnímu pomoc.“ „Zeptejte se sami sebe: co byste dělali, kdyby vám zničeho nic sebrali všechno, na čem vám záleží?“ „Říká se, že na penězích nezáleží. Na chuti do života však ano, a když ji ztratíte, ztratili jste všechno.“ „…nikdy jsem nebyl tak rád, že měřím pouhý metr šedesát.“ (Tady přeci jen poznámka: Sama měřím těch 160 cm a ať se na místě propadnu, jestli si ještě někdy budu na tento fakt stěžovat.) „Člověk byl míň než nic.“ „PAMATUJTE NA JEJICH UTRPENÍ!“ Simon Wiesenthal: „Naděje žije tam, kde lidé nezapomínají“. „Svoboda není dar z nebes, musíme si jí zasloužit dennodenním úsilím.“ „Vzdělání je nesmírně důležité, protože zlo opět zvedá hlavu.“ „Vyber si život. Vyber si dobro.“ ***