Jestliže už delší dobu toužíte po kvalitní fantasy a chcete se přesvědčit, že i čeští autoři umí psát, tak sáhněte třeba po tomto debutu. Osobně jsem byla velmi mile překvapená z toho, co mě na stránkách Trnité kletby čekalo. Elin – hlavní hrdinka – si s sebou životem vláčí temnou minulost své rodiny, kdy se její dědeček pokusil zavraždit krále. Své nadání ovšem nezapře a i přes zákaz, který byl uvalen na jejich celý rod, se snaží získat místo ke studiu na škole Travičů. Jenže její nedovolený koníček, tedy studium rostlin, je odhalen a čeká ji krutá smrt. V naprosto nečekané chvíli uzavře pochybné spojenectví s tajemným a podivným guvernérem jedné z provincií a společně se vydávají po stopách knihovny bájné Flory. Pravidla jsou jasná, neúspěch se trestá smrtí. Anežka Kočová svůj příběh zasadila do zcela nového originálního světa, kterému vládne příroda a její magie. Z atmosféry a promyšlenosti prostředí jsem doslova nadšená, neuvěřitelné s čím lidská mysl přijde. Elin je hrdinka, do které se mi velmi snadno vciťovalo, je hrozně obyčejná, ale přitom vůbec, postupně mění názory a vyvíjí se – být s ní mě jednoduše bavilo. Do euforie mě dostala také energie, kterou mezi sebou měla Elin s guvernérem Épinem, ten se dokonce stal mou nejoblíbenější postavou. Romantická linka je sice hodně v pozadí, ale stala kořením celého příběhu. Uprostřed děje jsem si říkala, že nic jiného než pět hvězdiček tomuto dílu nepatří, ale nakonec jsem přece jen musela zohlednit zdlouhavý seznamovací začátek a některé pasáže, v nichž byly určité myšlenky až násilně vtlačené a to mě při čtení rušilo. A k tomu už teď trpím, jak dlouho asi budeme muset čekat na pokračování, jelikož tohle je teprve první díl. Myslím, že od autorky může čekat úžasné věci (alespoň v to doufám) a až vyjde pokračování, budu jeho prvním čtenářem. 3,5/5*

Kniha Trnitá kletba pro mě byla velmi milým překvapením. Příběh jsem si opravdu užila od začátku až do konce a přestože bylo pár míst, kde se toho až tak moc nedělo a bylo to trochu více o popisech, tak jako celek byla kniha opravdu zajímavá. Navíc ten svět který autorka vytvořila je naprosto skvělý. Nejen že obyvatelé Plantae umí za pomoci své síly vypěstovat rostliny s kterými jsou příznění, ale jsou rozděleni podle určitých předpokladů a typu rostlin do určitých skupin. Jejich moc má i nějaká pravidla což se mi opravdu hodně líbí, protože často se v příbězích setkáváme s tím, že hlavní hrdina či postavy v knize mají nějakou moc, ale bez jakýkoliv omezení či pravidel. Takže za to rozhodně plusové body. U tohohle to ale nekončí, pro dokreslení atmosféry jsou do příběhu zasazeny i legendy, pohádky, historie nebo i hry související s tímto světem. Autorka si dala opravdu hodně záležet a vše propracovala do sebemenšího detailu a postupně vše dávkuje v příběhu tak jak na vše přichází hlavní hrdinka. Takže za mě skvělé a chci se o tomhle světě dozvědět mnohem víc. Když už jsme u hlavní hrdinky tak u ní rozhodně oceňuji, že to není supersilná a dokonalá osoba, kterou najdeme v každé druhé knize. Baví mě na ní to jak vlastně spoustu věcí pokazí, ale i to že si sama dokáže přiznat svou chybu. Její chemie s dalšími postavami (hlavně s jistým guvernérem) je opravdu velmi povedená a i její vývoj a uvědomění v průběhu příběhu bylo velmi dobře zpracované. Romantická linka je v knize opravdu hodně slow burn a působí spíš tak jako od nenávisti k přátelství než k lásce, ale kdo ví jak se to vyvine dál. Celkově je tato linka, ale spíš v pozadí a nehraje v příběhu úplně prim. Autorka do pozadí příběhu skryla spoustu dalších témat, které si přečtete mezi řádky a myslím že se povedlo je zapracovat velmi dobře, protože nepůsobí jako kdyby do knihy byli natlačeny násilím, ale přirozeně plynou s příběhem. Jsem opravdu zvědavá co přinese další díl, protože ten jednoznačně chci přečíst.