Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Do ruky se mi dostala sbírka krátkých povídek, které v 70.-80. letech minulého století pod pseudonymem vydával Terry Pratchett, známý to autor Zeměplochy. Z předmluvy Neila Gaimana a úvodu doktora Colina Smythe se dozvídáme o štěstí, díky kterému se konečně dlouho utajované (i když z pohledu samotného autora je „pečlivě ukryl a na které zcela záměrně zapomněl) dostaly mezi širší publikum. Že takový jeden výstřižek z novin a fakt, že u něj chybělo datum, zapříčinili nutkání dopátrat se původních textů. Knihu velmi až pohádkově doplňují ilustrace Micaely Alcaino. A právě výsledek jsem si mohla přečíst a vůbec poprvé se tak seznámit s autorem. Ano, patřím mezi Ty Zeměplochou nepolíbené. V prvním momentu jsem knihu opomenula s tím, že mám příliš velký respekt k takovému autorovi a že bych nejspíš měla nejprve přečíst nějakou z jeho proslavených knih. Když se ale nějakým osudem ke mně dostala kniha podruhé, již jsem neváhala a považovala jsem to za znamení, že teď je ten pravý čas. A nelitovala jsem. Kniha může velmi dobře fungovat jako seznámení s autorem a je na čtenáři, jestli si prohloubí znalosti a do světa Zeměplochy dopluje. Každopádně kniha skýtá 20 krátkých povídek. Čtenáře pohltí až téměř fantaskní svět s postavami pohádkovými, někdy bizarními, skřítky, draky, čaroději, Santa Clausi, a vůbec postavami někdy evokující chování současných bytostí. Hodně je jich lokalizováno do městečka Blackbury a okolí. Autor umí vzít například velmi základní věc, či událost a díky bezbřehé fantazii nebo nebo naopak doslovným zobrazením, které dokáže rozehrát jako Rubikovu kostku, přičemž jednotlivé dílky vytvoří neobvyklý obrazec. Přichází na barvité, neobvyklé, bizarní, veselé, vtipné, zadostiučiněné vyústění příběhů. Jediná věc, která mě upřímně a naprosto iritovala, byly poznámky pod čarou. Byly dvojího druhu. Které překladatel přejal a kde ještě přidal překladatel svou poznámku. U toho prvního mi není známo, zda-li jsou autory Pat a Jan Harkinovi, kteří mají rešerše a sbírku z velké části na svědomí, případně nakladatelství, či samotného autora. U poznámek překladatele se mi každičká jediná zdála velmi zbytečná a až jsem se u každé podivila, jestli si opravdu o čtenářích myslí, že neumí do pěti počítat. Proto hodnocení snižuji o jednu hvězdu. Ale abych zakončila pozitivně, za co překladateli tleskám, tak to jsou do češtiny překlopená roztodivná vtipná jména postav, kdy oceňuji hru s českým jazykem, která mě mnohdy pobavila.