Emilka a záhada mizejících dětí – anotace

Emilka Čumáčková je učitelka na jedné základní škole. A je učitelkou moc ráda, všechno kolem učení totiž šííííleně miluje. A tak není divu, že svou školu a děti, které do ní chodí, velmi dobře zná. Na fleku vyjmenuje, jak se které dítě jmenuje, do které chodí třídy, jaké má vysvědčení, i kdo jsou jeho rodiče.

Toho rána, kdy začíná náš příběh, se Emilce stala zvláštní věc: potkala na chodbě školy dítě, které neznala. A další den zase! A pak ještě jednou! A pak znovu! Ve škole se prostě začaly objevovat cizí děti v prapodivných ohozech, tu s dudlíkem v puse, tu s kojeneckou lahví, s jednookým kotětem ve výstřihu, s tankistickou helmou na hlavě nebo prskavkami v uších. A pokaždé, když se na ty prapodivné děti Emilka zaměřila, zmizely. A když říkám „zmizely“, myslím tím, že opravdu zmizely. Vždycky to prostě udělalo „plomp!“ – a děti byly pryč!

„Odkud jsou? Kde se berou? A kam mizí?“ zajímala se Emilka, ale žádná z jejích otázek neměla odpovědi. „Já na to hergot fagot přijdu, i kdybych se kvůli tomu měla zpozdit s opravami slohových prací,“ vztekla se a zahrozila pěstičkou k nebi.

A věřte, nebo ne, ale pokaždé, když se Emilka vztekne, začnou se dít věci.