Láska mezi vločkami je pohodová romantická komedie, kdy už vlastně od začátku moc dobře víte, jak to všechno dopadne, ale ve výsledku vám to vůbec nevadí, protože se knížka čte strašně dobře, ani jsem nemrkla a už jsem měla přečtených 100 stran. Doporučuju si tuhle knihu nechat na zimu, protože ta vánoční pohodová rodinná atmosféra z knihy doslova sálá. Úplně jsem se přesunula k nim do domu, pekla s nimi sušenky, zdobila dort, rozbalovala dárky a užívala si vánočního ducha. Febe nedávno přišla o svoji babičku a zdědila po ní dům a pejska Hamleta. Každý rok jezdí se svou nejlepší kamarádkou Joss o Silvestru na lyže, jenže teď si výlet nemůže dovolit. A tak Joss napadne, aby Febe dělala fake přítelkyni Liamovi, který nechce na Vánoce přijet domů k rodičům bez doprovodu, protože jeho bývalá přítelkyně si začala a jeho bratrem. A Febe by tak na Vánoce nemusela být sama, a ještě by si vydělala peníze na lyže. A tak Febe poznává Liamovu rodinu a poprvé poznává, jaké to je, když se o ní někdo skutečně zajímá, stará a dělá ji radost. Liamova rodina je strašně hodná a strašně jsem si je oblíbila, až tedy na Liamova otce, ten těžce nese, že všichni jeho synové nejdou v jeho medicínských stopách. Febe není zvyklá kolem sebe mít hodně lidí, má ráda svůj klid, ale i ona se někdy cítí osamělá. Studuje literaturu konkrétně se zaměřením na Shakespeara a říkám vám, že ta holka jím fakt žije. Recituje jeho spisy, odstavce a místo jízlivých poznámek, používá jeho texty. S Liamem jsem měla docela problém a nebyla jsem sama. Tento mladý pohledný muž je vývojář aplikací a daří se mu dost dobře. Bohužel ačkoliv mu jeho bývalá přítelkyně Charlotte byla nevěrná, on se s tím nedokázal hrozně dlouhou dobu smířit a snažil se ji přes to všechno získat zpět. Jak už to ale tak bývá, čím více poznával Febe pochopil, že vztah s Charlotte nebyl vlastně tak růžový, jak se zdálo. Nutila ho nosit obleky, kravaty, musel se chovat tak jak chtěla ona a nemohl pořádně ani vyjádřit svůj názor. Febe a Liam se tak začínají víc poznávat, tráví spolu chvíle a začnou přeskakovat nějaké ty jiskry, jenže ani jeden z nich není schopný říct co doopravdy cítí, nedovedli si to vyříkat a díky tomu zbytečně vznikaly dramata. A nevyřešený vztah s Charlotte tomu taky moc nepomohl, protože ačkoliv ona byla již zasnoubená, pořád to na Liama zkoušela.. Jeho zaslepenost bývalou přítelkyní byla až bolavá, ale jakmile se vše urovnalo, vyklubal se z něho chytrý, vtipný sympaťák. Trošku mě zamrzel ten rychlý konec, nevadilo by mi ještě pár kapitol z doby, kde Febe přijede z hor. Celý příběh se vlastně odehraje během pár dnů, takže čtenář je k romantické lince trochu nedůvěřivý a přijde mu, že se všechno odehrálo strašně rychle. Na druhou stranu to podle mě vyšlo úplně přirozeně, nic nebylo na sílu. Děkuju nakladatelství Albatros za zaslání knihy. IG: @strana394

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Shakespeare meets vývojáře počítačových her a aplikací meets in Londýn cross Oxford meets na Vánoce meets zlomené srdce meets Zatím co jsi spal. Velice dobře se knížka četla, přečteno za dva dny. Příběh Febe, mladé studentky anglické literatury, a mimo jiné znalkyně Shakespeara sledujeme z jejího pohledu. Předvánoční čas je velmi intenzivní období, které si vybírá těžkou emocionální daň obzvláště, když člověk – Febe, nemá už z rodiny nikoho, je odkázaná na sebe. Aby mohla odjet s kamarádkou na lyžařský pobyt, ze zoufalství souhlasí, že bude hrát novou přítelkyni kamaráda manžela Febeiny nejlepší kamarádky. Liam chce totiž získat svou bývalou Charlotte, a jeho plán je, že kvůli žárlivosti prozří a pochopí, co v něm ztratila a výsledkem bude, že se k němu vrátí. Ale jak už to tak bývá, řekněte Bohu své plány, a on se vám vysměje. Velmi pozitivně jsem, jako čtenář, vnímala poetický popis lokací, člověk měl totiž pocit, že se octnul na místě s postavami. Charakter Febe byl postaven na silných základech, včetně prožívaných pocitů. Čtenář tak z informací o životě a minulosti Febe s postavou naprosto soucítí a chápe, proč se chová tak jak se chová. Hra push & pull dobře funguje, charaktery jsou popsány a rozehrány velmi specificky, až bych řekla klasicky. V některých momentech jsem ovšem měla pocit, že sleduji určité scény z filmu Zatím, co jsi spal. A stejně jako tam, i zde byť velice chytrý, inteligentní mladý muž nevidí, co se mu odvíjí přímo před očima a za určité jednání by ho člověk nejraději pořádně chytl za ramena a zatřásl s ním. Ale jak to tak už bývá, proplesknutí od života samého nenechá na sebe dlouho čekat. Oceňuji taky napasování ne zrovna lehkých citátů z děl Shakespeara v určitých momentech. Vždy padly jako rukavice na ruku a autorka jimi naštěstí šetřila jako šafránu. Co bylo unikátní a co se musí autorce nechat, je propojení právě literatury, konkrétně Shakespearových děl, a světa tak odlišného, jakými jsou herní konzole. Když si dítě hraje, neustále rozpíná svůj individuální svět fantazie. A co jiného, než navštívení světa fantazie, vlastně taková četba je? Byla by škoda, kdyby si člověk přestal hrát jenom proto, že už není dítě. A stejně tak by neměl zanedbávat čtení. A proto čtěte, vážení čtenáři.