Kniha nás bere do války v Tichomoří, do Japonska. Sledujeme příběh australských vojenských sestřiček, jež se staly zajatkyněmi Japonců. Dále sledujeme příběh sester Norah a Eny, které se rovněž staly zajatkyněmi. Sledujeme průběh jak se dostaly do tábora a jak se jim zde žilo. Zjišťujeme jak vypadaly zajatecké tábory na druhé straně světa, jak probíhala válka v Tichomoří. Moc oceňuji tento další pohled na válku. V dnešní době vychází stále víc a víc knih z Osvětimi a toto byla příjemná a vítaná změna. Kniha ukazuje skutečný příběh neskutečně statečných žen a jejich život v táboře. Je to pro mě velmi dojemný příběh. Líbilo se mi, že ženy neztrácely naději a že i v nelidských podmínkách dokázaly fungovat. Bylo ukázané i to, že ne všichni dozorci byli zlí. Zároveň byla ukázána krutá stránka přírodních podmínek v džungli a Japonsku, kde byly tábory. Přes všechny nemoci, zlo, ztráty blízkých a svobody se ženy stále snažily zůstat silné a jejich vůle přežít byla obrovská. Všechny ženy pro sebe byly kamarádkami a některé nahradily matky dětem, jejichž matky byly ztraceny. Myslím, že kniha se autorce moc povedla a moc děkuji, že jsem se mohla vzdělat ohledně války v Tichomoří a odkrýt příběh těchto žen. Ten fakt, že je to skutečný příběh, připisuje na důležitosti téhle knížky.

Jedná se o příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii. "Můžete nám prosím aspoň půjčit nářadí na vykopání hrobů a trochu dřeva na stlučení křížů?'' "Kapitán Seki vám dá na kopání mačetu." "Mačetu a k čemu nám bude? Ta by se hodila, kdybychom si klestily cestu džunglí, ale jak máme kopat do země tvrdé jako kámen velkým nožem?" "Dáme vám dvě mačety. To je vše, teď odejděte." Pozn. autorky: "Nevyprávěla jsem tento příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii proto, aby nebyl zapomenut. Vyprávěla jsem ho proto, aby vešel ve známost. Jak si můžete pamatovat něco, o čem jste ani nevěděli? Příběhy těchto žen by se měly zachovat stejně jako příběhy mužských válečných zajatců, protože jejich utrpení nebylo o nic menší; odvaha, s níž bojovaly za své přežití a postaraly se o své družky, jež zemřely, by měla být napořád oceňována a obdivována. Teď o nich víte. Pamatujte si je." S autorkou naprosto souhlasím. O těchto zajateckých táborech jsem neměla vůbec tušení. Cením, že si vybrala toto téma. Odvaha, rozdělení rodiny, pomoci nemocným i za cenu toho, že se rozdělím o svůj skromný denní příděl, utrpení, zoufalství, bezvýchodnost, to vše v příběhu najdeme. Vojenské sestry se srdcem na správném místě, které by za sebe navzájem položily život. Námět výborný, ale zpracování už trochu pokulhávalo. Z knihy mám pocit, že tam nebyla dostatečně vyjádřená atmosféra a ten boj o přežití, zkrátka to celé působilo tak, že ano, sice měli zajatci málo jídla, ale že to vlastně nebylo tak tvrdé a dalo se to. Těžké téma, ale za mě by to chtělo lépe propracovat. Nicméně věřím, že měla autorka s knihou hodně práce, proto nechci být moc ostrá. Hodnotím knihu něco mezi 3 a 4 hvězdičkami.