Začnu tím, že knížku bych zařadila spíše do middle grade, i když jsou hrdinové v YA věku. Je to tak nějak celé roztomilé a pohádkovské. Alex se ocitne v cizím světě, a v podstatě s naprostým klidem to přijme spolu se všemi podivnostmi tohoto místa. Co je v této knize opravdu super, a co hlavně autorka umí bravurně, je vykreslení všech mezilidských vztahů. Hlavní postavy jsou přátelské i tajemné, milé i zákeřné. Jen je to všechno takové rychlé a uspěchané. Nejzajímavějším prvkem je rozhodne magická knihovna, která k sobě nepustí každého a jen tak někomu svá tajemství neukáže. Tak je asi jasné, kdo ten přístup získá. Já neříkám, že knížka je špatná. Všechny ty smuty zas až tak moc nemusím, takže zdejší fantasy bez romantické linky je fajn. Jen je toho tak podivně málo a je vidět, že se jedná o knihu z plánované série, která se ještě rozjede…tedy snad. Kdybych nevěděla, že autorka má v palci celou, a naprosto úžasnou, Ranhojičku, nikdy bych si ji s tímto dílem nespojila. Je znát, že Lynette se zde teprve hledala a proto vám může připadat, že tuhle knihu psal někdo úplně jiný, než kdo stojí za Ranhojičkou. Kniha neurazí, nenadchne a věřím, že těm, kdo se s fantasy příběhy seznamují, bude tato kniha skvělou vstupní branou.

„Síla ve slabosti. Vítězství v porážce. Život ve smrti.“ Začátek knihy mě trochu vyděsil, protože po přečtení Ranhojičky jsem čekala asi něco trošku jiného. Hlavní hrdinka Alex se ocitne v Medoře, kde se ji ihned ujmou místní a začnou jí vysvětlovat chod světa, což by vlastně bylo fajn a já bych se ráda s novým světem seznámila, jenže se to odehrává mimo stránky. Takže čtenář se vlastně nic nedozví a až z následného rozhovoru, kde se hlavní hrdinka doptává dostane pár informací. Naštěstí postupně s hlavní hrdinkou objevujeme taje Medory a její odlišnosti a autorka nám v průběhu děje představuje svět, který pro tento příběh vytvořila. V Medoře je spoustu věcí jinak než v našem světě a trošku mě zaráží přístup hlavní hrdinky, která nad většinou jen mávne rukou a dál se moc nedoptává. Prostě jsem v jiném světě, tak je jasné, že věci fungují jinak. Bohužel i počáteční zápletka s tím, jak se Alex dostala do Medory je poměrně průhledná a čtenář si rychle spojí co se stalo z dosavadních informací. Mnohem víc mě zaujaly vedlejší postavy, které dostala Alex jako průvodce. Oba chlapci byli sympatičtí a bavilo mě jejich pošťuchování a vtípky, ale ze začátku jsem měla problém uvěřit tomu velmi rychlému přátelství, které mezi postavami vzniklo. Akarnae autorka napsala ještě před Ranhojičkou a je to znát. Styl psaní se liší a příběh jako takový není až tak vyladěný. Celkově z knihy mám podobný pocit jako když jsem u Margaret Rogerson přečetla Magii havranů až po tom, co jsem četla Kouzla rodu Thornů. Je to jako číst knihy od dvou různých autorů. Kniha mi trošku připomíná Harryho Pottera nebo Časoděje. Začátek knihy je poměrně pomalejší a chvilku trvá, než se děj více rozjede. Z knihy mám tedy poměrně smíšené pocity, ale i přesto se do dalšího dílu asi pustím. Svět je zajímavý a uvidíme, jestli i jednotlivé postavy projdou nějakým vývojem a příběh se posune někam dál. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.