Mélanie a Dylan. Dva mladí lidé, kteří milují balet. On je hvězdou pařížského baletu a ona si přeje stát se primabalerínou. Dře jako kůň, aby dostala hlavní roli v baletu Romeo a Julie. Co na tom, že jí Dylan přijde jako namachrovaný frajírek. Ona touží po kariéře a úspěchu na prknech, která znamenají svět. Když Mélanie roli získá, je nadšená a i sympatie k Dylanovi se mění. Poznává, že to není tak namyšlený kluk za kterého ho měla. Knížka je pořádnou bichličkou o 440 stranách a já byla zpočátku nadšená. Ano, hned od začátku tušíte jak to celé skončí a neměla jsem s tím jediný problém. Líbily se mi popisy baletních pozic, tréninků a přiložený playlist celý příběh skvěle dokresloval. Jenže postupným čtením mi přišlo, jako kdyby se od baletu upouštělo a já často četla o Dylanových zaťatých čelistech a jejím tisknutím stehen k sobě, protože Dylan ji vášnivě rozpaloval už jen svou přítomností. Rozjela se milostná linka, kterou jsem očekávala, ale bylo to pro mě tak moc klišoidní a primitivní, že mi ti dva začínali lézt na nervy. Dialogy byly chvílemi prkenné. Autorky se snažily do příběhu zařadit ještě další témata, která ale zůstala nevyužita. Kdyby se víc zaměřily na vztah mezi slavným choreografem a lidmi ze souboru, udělaly by lépe. A také ty rádoby vzrušující sexuální scény. Ty jsem pak už očima jen prolítla, protože prostě pardon, ale o sexu snad nikdo psát neumí. Tolik jsem se těšila na mnohem víc baletu, ale v druhé polovině mi přišlo, že ho ubylo a řešil se jen vztah mezi Dylanem a Mélanií. Celý příběh příběh tak sklouznul do průměru, který neurazí, nenadchne. Je hezký, to ano, ale...takových knih jsou stovky. Kniha mohla být špičkou mezi baletními příběhy. Takto je průměrnou romantikou. Možná, že dvacetileté čtenářky příběh ocení víc. Mně je jednou tolik a asi už mi tohle nestačí.