Kolikrát můžete říct „to je v pohodě“, než vám jednoho dne dojde, že vlastně vůbec nic v pohodě není? Britt byla celý život tou spolehlivou. Tou, která se postará, uklidí, zařídí, přizpůsobí se a drží všechno pohromadě. A pak jednoho rána jednoduše bouchne. Seřve manžela, dceru, kamarády… a místo výčitek přichází úplně jiná myšlenka: Proč jsem to sakra neudělala už dávno? Od Linn Strømsborg jsem už četla Nikdy, nikdy, nikdy, takže jsem trochu věděla, co od jejího stylu čekat. A znovu si vybrala téma, které na první pohled působí docela obyčejně, ale dokáže z něj vytáhnout mnohem víc. Protože Sakra, sakra, sakra není jen o ženě, které jednoho dne rupnou nervy. Je hlavně o tom, jak snadno se člověk může ztratit ve všech rolích, které během života plní. Manželka, máma, kamarádka, ta zodpovědná, ta, na kterou je vždycky spoleh… Jenže kde je mezi tím vším Britt? Právě tohle mě na knize bavilo nejvíc. Není potřeba prožít stejný život jako hlavní hrdinka, aby člověk některým jejím pocitům rozuměl. A myslím, že nejedna žena se při čtení alespoň jednou přistihne u myšlenky: Jo. Tohle sakra znám. Linn Strømsborg píše civilně, bez zbytečného přehánění, a přitom dokáže otevřít témata, o kterých se dá přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Stejně jako u Nikdy, nikdy, nikdy mě zaujal už samotný námět – a tentokrát mě bavilo i jeho zpracování. Zajímavé téma, skvěle uchopené a další potvrzení, že si od Linn Strømsborg ráda přečtu i další knihu.