Tato vzpomínková kniha se vrací k Lustigovu přátelství s Otou Pavlem – výjimečným spisovatelem a člověkem, který dokázal spojit křehkost, humor i hlubokou lidskost. Autor s citem připomíná společná léta mládí, první novinářské a literární zkušenosti i dobu, kdy se v redakcích rozhlasu, novin a časopisů rodily texty poznamenané nadšením i hledáním vlastní cesty.

Osobní vyprávění se přirozeně prolíná s obrazem poválečné společnosti, jejích nadějí i rozporů. Na pozadí společenských a politických proměn vzniká portrét generace, která chtěla psát, tvořit a žít naplno. Kniha je tichou poctou Otovi Pavlovi a zároveň citlivou vzpomínkou na dobu, která zanechala hlubokou stopu v české kultuře.