Dana Huňátová působila od 11. 12. 1989 coby vedoucí kabinetu nově jmenovaného ministra zahraničí Jiřího Dienstsbiera. V reportážní knize vzpomíná na to, jak Jiří Dienstbier spolu se svými spolupracovníky zakládal nezávislou československou zahraniční politiku a jaké skvělé renomé naše země ve světě v té době měla. Poutavým a civilním stylem na základě vlastních deníkových zápisů popisuje zákulisí československé diplomacie od prosince 1989 do voleb v červnu 1992. Zmiňuje nejen úspěchy, ale i jednání, a směry, které nakonec neuspěly. Též naznačuje kořeny politických rozporů, např. mezi ministry Dienstbierem a Václavem Klausem. Kniha je doplněna mj. fotografiemi od „dvorního“ Havlova fotografa Tomkiho Němce a fotodokumentací z NATO, MZV a ze soukromých archivů.

Úvodní slovo napsal Jaroslav Šedivý, bývalý velvyslanec a ministr zahraničí. Závěrečné ohlédnutí je z pera Madeleine Albrightové, která si Jiřího Dienstbiera a Václava Havla velmi vážila, a s níž se autorka knihy osobně zná.