Tak to bylo velmi silné téma... Silné možná i tím, že je kniha založena na autobiografických prvcích. Po přečtení ve mě převažuje pocit smutku, zlosti a bezmoci. Jak jednoduché je zneužít svého postavení ve společnosti ke svému potěšení? Kolik lidí si raději nechce všímat problémů společnosti nebo vlastních dětí a jsou zaujetí pouze sebou samými? A kolik škody mohou rodiče napáchat nezájmem o své děti? Je to hrozné. Autorku ale musím pochválit za krásný jazyk, hru se slovy, které se misí s pocity postav. Doporučuji všem, co mají rádi příběhy ze života, ať veselé či smutné.

Poupátka mě nalákala především svou tématikou a také tím, že autorka je nositelkou Ortenovy ceny za svou novelu Svatá hlava. Kniha vypráví příběh jedenáctileté Františky, která navštěvuje divadelní kroužek. Z divadla je nadšená, baví ji objevovat umění a líbí se jí být součástí. Jediným problémem je na první pohled zcela obyčený vedoucí Mirek. Jako čtenáři ale později zjišťujeme, že Mirek a jeho chování v pořádku není. Děti se snaží izolovat od ostatních a chce, aby se bavily jen mezi sebou v divadelním kroužku. Dívkám navíc tvrdí, že herečky by měly svému vedoucímu stoprocentně důvěřovat a to i tak, že se před ním musí svlékat. Jak napovídá anotace, o chování Mirka spousta lidí ví, ale zkrátka nad ním zavírají oči. Nechtějí být tím, kdo tuto skutečnost vytáhne na povrch a začne ji řešit. Kniha mě hned na první pohled překvapila svým formátem, je totiž oproti ostatním knihám opravdu malá. Zároveň jí to ale dodává na originalitě. Další zajímavostí je poměrně neobvyklé řešení přímé řeči, které působí jako by se jednalo o drama, kde je nejprve uvedena postava a až potom její promluva. Ze začátku mě to od čtení trochu rušilo, poměrně rychle jsem si ale zvykla a ve výsledku mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Autorka napsala zajímavý příběh pojednávající o důležité tématice, která, jak vidíme v knize, může být často záměrně přehlížena. Velký obdiv jí patří především za to, že celý příběh vypráví z naprosto uvěřitelné dětské perspektivy. Františka si, na rozdíl od čtenáře, vůbec neuvědomuje, co se kolem ní děje a že to vůbec není v pořádku. O to víc je čtenář zaskočen a znepokojen. Další věcí, která mě až šokovala je pasivnost okolí a fakt, že toto chování zkrátka záměrně přehlížejí. Je jen těžko uvěřitelné, že něco takového skutečně může být ignorováno a to dospělými osobami, které by naopak měly své děti chránit a být prvními, kdo zakročí. Pakliže hledáte náročnější knihu, která vás zasáhne a ještě nějakou dobu ve vás zůstane, tohle je ta pravá volba.