To, že jsem v poslední době propadla fantasy knihám, už asi víte. S. J. Maas na mě křičela z každé police v knihovně a knihkupectví – doslova! Ale každá kniha 700 – 900 stran? Jako fakt? Nikdy bych si nemyslela, že mě takové bichle dokážou zabavit a udržet pozornost až do samého finále příběhu. Ale stalo se. Příběh se točí kolem poloviční víly Bryce, které neznámý démon zabije prakticky všechny přátelé, které má. Událost ji zdrtí natolik, že během následujících 2 let v sobě zcela zadusila život. Kromě toho je také ukraden vílí artefakt Lunin roh a Bryce postupně zjišťuje, že tyto dvě události spolu souvisí. K pátrání po rohu dostane sexy ochránce Hunta Athalara a hra začíná. Rod země a krve obsahuje fantasy svět doslova na každém rohu. Jsou tu vlci, víly, čarodějnice, chiméry, upíři…možná trochu moc, ale když uhasíte plamen panického záchvatu z toho, že si ty všechny postavy a zápletky nepamatujete, tak se to dá zvládnout. Hemží se to tu sexy tvory. Doslova. Kluci s břišáky a holky v upnutých kostýmech bůh ví z čeho. Žádný normální člověk, což mě trochu mrzí, ale budiž. Musím říct, že každá kapitola v sobě skrývala překvapení. Bavilo mě to a celé se to četlo tak nějak samo. Maas má talent donutit čtenáře číst dál a dál. Vytvořila svět plný magie, kouzelných tvorů a relikvií. K tomu přidala charismatické hlavní postavy s pěknou vyřídilkou, u které jste se prostě museli smát, a přisypala trochu chemie, která fungovala až zatraceně dobře. Dle mého názoru má kniha uzavřený konec. Všechno do sebe zapadlo jako puzzle. Každopádně stránka a půl na konci této rozsáhlé knihy značí, že se přeci jen dočkáme nějakého dalšího pokračování. Druhý díl série by měl vyjít v únoru 2022. Tak uvidíme, kam to bude dál směřovat.

Knihu jsem četla jedním dechem. Naprosto báječná. Tuhle autorku zbožňuju už od chvíle, kdy jsem se začetla do Skleněného trůnu