„Ženu s mými profesními zkušenostmi dokáže překvapit jen máloco pod sluncem. Když už, tak většinou člověk.“

Ve svém v pořadí již sedmém románu se oceňovaná islandská autorka opět věnuje těm nejzásadnějším existenciálním otázkám, ale činí tak s charakteristickým humorem a lehkostí.

Blíží se Vánoce, na Islandu je denního světla poskrovnu a nezvykle často dochází k prudkým výkyvům počasí. Mladá porodní asistentka Dómhildur bydlí v bytě, který zdědila po svérázné pratetě, rovněž porodní bábě. Zatímco se většina Islanďanů připravuje na velkou zimní bouři, nalézá Dómhildur ve sklepě krabici od banánů a v ní tři nedokončené rukopisy. Prateta v nich zkoumá tři velká témata – lidskou povahu, světlo a náhodu. Víte, že náhoda byla vynalezena až v roce 1605? A jaká je pravda o světle? A co roste ve tmě jako brambora?

Autorčin podmanivý styl zve čtenáře do světa plného světla i tmy, začátků i konců a úvah nad vznikem světa, světla a lidí.