Historický román s velkým přesahem. To je příběh Lucy, Jamieho a Toma, odehrávající se za dob občanské války ve Španělsku, 1937. Obrovskou odvahu, velkorysost, nebojácnost, milostný trojúhelník, to vše a ještě mnohem víc v knize najdeme. Celý námět se mi moc líbí, příběh sice není vyloženě podle skutečnosti, respektive některé postavy a situace jsou vymyšlené, ale také dost postav právě skutečných je, a to zejména osoby, které věnovaly svůj život, na nějakou dobu, španělským uprchlíkům a pomoci jim přežít. Zakládaly se kantýny, budovaly se azylové domy, sirotčince, provizorní nemocnice, prostě vše, co se dalo a velkou zásluhu na tom měli, právě v knize zmiňovaní, kvakeři. Příběh se četl vyloženě sám, nechyběly romantické a dechberoucí chvíle, jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu a některé pasáže byly plné napětí. Kniha se mi moc líbila, určitě si od autorky přečtu i její předchozí knihu. Rozhodně doporučuji.

Musím přiznat, že se mi tento historický román nečetl úplně lehce. Chyběla mu jistá svižnost a možná i dramatičnost, na kterou jsem zvyklá od svých oblíbených autorek. Trochu jsem nechápala hlavní hrdinku a její rozpolcenost ve vztahu dvěma mužům. Sama bych totiž měla celkem jasno, ale přece jen Lucy je v příběhu pouhých jednadvacet let, a tak jí jistou dávku naivity musím odpustit. Rozhodně však knihu můžu doporučit těm z vás, kteří se chcete dozvědět více o občanské válce ve Španělsku. Velkou roli v příběhu hrají i organizace na podporu uprchlíků a autorka věrohodně vykresluje i běžný život v tehdejší době. Za největší plus knihy považuji odlišný pohled bratrů Jamieho a Toma na občanskou válku. Každý totiž stojí na jiné straně barikády a díky tomu jsem lépe pochopila tehdejší motivy lidí, dostala i jiný úhel pohledu na události, které člověk zná z dějepisu. Zkrátka, že nic není jen černobílé, a to mě na knize opravdu bavilo.