Varhaník z mrtvé vesnice - Danuta Chlupová Občas se najdou knihy, které bych si běžně nepřečetla, ale které mne ve finále velmi překvapí. A tohle je jedna z nich. Máme tu 50. léta v Československu. Asi všichni teoreticky víme, co za režim tehdy probíhal. Komunismus. Toto období nebylo úplně jednoduché pro věřící a právě to je jeden z problémů našeho hlavního protagonisty Teodora. Je totiž varhaníkem v kostele. Dostává se do čím dál ošemetnější situace, která vyeskaluje nehodou, při níž zemře jeho kolega. Teodor je odsouzen na 20 let odnětí svobody. Jeho rodina tudíž zažívá težké časy. Zvládnou se poprat s touto situací? A co s tím má společného jeden autistický chlapec? Tato kniha je velice emotivní a pohrávala si s mými emocemi. Je tu nespravedlivý režim, kde nenávidíte všechny, kteří se díky podlézání mají mnohonásobně lépe než poctivý člověk. Na druhou stranu si myslím, že komunismus nebyl jednoduchý pro nikoho. Po vlně nenávisti vás dostihnou opačné emoce a já osobně si zamilovala Teodora a jeho vztah s oním zvláštním chlapcem. Chlapec má geniální mysl skrze hudbu, ale zároveň se chová zvláštně. Setkáváme se tu se situací, jak byl tehdy vnímán autismus. Kniha byla lahodná jednohubka a já děkuji, že si ke mne našla cestu, protože by to byla velká škoda. Originální příběh, brilantní uvedení do časoprostoru a pocit, že jste součástí příběhu. Je to vše k nezaplacení. Děkuji všem, kteří se zúčastnili společného čtení. Já se určitě podívám po další tvorbě autorky.

Příběh o venkovském učiteli a varhaníkovi Teodorovi jsem si hned zamilovala, i když jsem tušila, že to bude nelehké čtení. Vyprávění nás zavede do Karvinska 50. let, kdy byla v tehdejší společnosti silně zakořeněná víra v komunismus, kdy se hledaly záminky pro odstranění “nepohodlných osob” a cokoli bylo “jiné”, bylo nepřípustné. Teodor miluje hudbu a často sám rád chodí do kostela nejen jako varhaník. To se však straníkům nehodilo, aby Teodor hrál v kostele a k tomu učil jejich malé pionýry. Navíc se Teodor potýká i se žárlivým sousedem-opilcem, a když jednoho dne jejich hádka skončí tragickou nehodou, Teodor, který byl už tak pro soudruhy trnem v oku, je díky vykonstruovaným důkazům a svědectvím odsouzen na 20 let vězení. Ve vězení se Teodor setkává s řeholníky, díky kterým je jeho víra posílena a pobyt za mřížemi se stává o něco méně hrozným. Po propuštění z věznice se Teodor vrací do rodné vsi, která je odsouzena k zániku - v okolí probíhá těžba uhlí, proto musí vesnice ustoupit zájmům socialistického státu. Teodor se po návratu do bežného života nesnadno začleňuje zpět do společnosti, proto se často vydává na procházky do lesa. V lese se setkává s 12letým chlapcem, který vykazuje známky geniální paměti a zároveň se chová zvláštně. Z jejich lesních setkání se stane přátelství a nakonec Teodor chlapce začne učit hře na klavír. Krásné a poutavé čtení o těžkých časech, o přátelství a lásce k hudbě. Líbil se mi popis charakterů všech postav, které dostávaly dost prostoru pro vlastní příběhy. Velmi oceňuji, že hlavní postava Teodora nebyla jen dokonalým románovým hrdinou bez poskvrnky, ale naopak čtenáři dovolovala se ztotožnit s Teodorovými pocity, které byly velmi pěkně vykresleny. Příběh byl pro mě nesmírně lidský a emotivní. Moc doporučuji k přečtení.