Všechny postavy v této knize jsou skutečné a zároveň smyšlené. Všechny události se odehrály a zároveň neodehrály. Všechno je pravda a zároveň fikce. Román autorovi takovou možnost poskytuje.

Tahle informace poskytuje odpověď na všechny vaše otázky. Kniha Prokletý rozhodně není knihou faktu a většina dialogů není skutečná. Jako bývalý herec však považuji dialog za základní formu komunikace mezi dramatikem a divákem i mezi autorem a čtenářem. Snažil jsem se na příběhu Amedea Modiglianiho popsat dobu, v níž žil a v níž se tvořilo celé moderní umění. Dobu, která formovala naše myšlení a nazírání na svět.

Modigliani a jeho tragický – a strhující – život láká od jeho smrti v roce 1920 celou řadu autorů, takže knihy, které o Modiglianiho osudech vyšly, se nedají snad ani spočítat. S tím souvisí i jeden zásadní problém: Čím víc knih, tím větší zájem o Modiho život a tím snadnější vznik legend, které dnes spíš komplikují, než aby osvětlovaly fakt, kým Modigliani skutečně byl. Na jednu legendu se nabaluje další. Je snadné vidět v Modiglianim jen opilce, či naopak geniálního malíře, a potlačit skutečná fakta. Modiglianiho dcera Jeanne – ta, o níž se píše i v této knize – se pokusila podívat na svého otce upřímnýma a milujícíma očima a uveřejnila v roce 1961 knihu Modigliani sans legends (Modigliani bez legend), v níž se pokusila zbavit otce nánosu romantizujících nebo odsuzujících faktorů. Ani jí se to však zcela nepovedlo, legenda si už žila svůj vlastní život.