Obálka: 3* Obsah: 4* Když jsem chodila na střední, učil mě na dějepis pan Vokroj. Byl to charismatický chlapík, který rád budil hrůzu, ale mě od prvního dne přirostl k srdci. Jeho hodiny byly neobvyklé, nutné letopisy byly prolínány historkami, příběhy a pikantnostmi z historie. Díky takovému přístupu si dodnes pamatuji, který panovník byl úchyl, který pil, který spal se zvířaty... Právě z tohoto důvodu jsem si v rámci spolupráce s @albatrosmedia zvolila ke čtení tuto knihu. Prahla sem po tom, dozvědět se něco zajímavého. Nejsem člověk, který vyhledává politiku, nerada se o ní bavím, nerada ji řeším. Co se týká této politické části knihy, právě z tohoto principu ji nechci řešit a zmiňovat se o ní. Naopak chci vyzdvihnout části, které jsou v knize věnovany sportu, lidem a jejich životu. Díky knize jsem se dozvěděla, jak vznikla nádrž Orlík, že rifle nejsou rifle. Dozvěděla sem se zajímavosti týkající se teroristických útoků na našem území a zjistila, že i zde docházelo k pádům letadel, i když mi vždycky ostatní říkali, že tomu tak není a nemusím se bát letět, protože u nás nikdy žádné letadlo nespadlo. Díky zejména těmto částem jsem knihu četla jedním dechem. Za mě kniha splnila svůj záměr a i když některé části pro mě nebyly ničím novým, jiné mě udivily, poučily a zaujaly. Zároveň se určitě podívám na filmy a seriály, na které autorka v knize odkazuje. Celkové hodnocení: 4* z 5*

Svoji knihovnu si bez knížek Markéty Lukáškové už neumím ani přestavit. Četla jsem prozatím tři a každá z nich mi dokázala něco předat. Zbylé dvě si šetřím. Asi je to postavený na hlavu, ale já si potenciálně dobrý příběhy prostě schovávám na tu nejlepší možnou chvíli. Okrádám se? No možná trochu 😊 Historii zbožňuju. Ale nedokážu číst knížky, ve kterých jsou fakta. Což byl speciálně na vysoký vždycky dost velkej průšvih. Skoro nic si pak prostě nepamatuju. Televizní dokumenty vstřebávám snáz. Jenže když vyšla kniha, Co vás v dějáku nenaučili, rozhodla jsem se v tomhle směru trochu prolomit ledy. Po přečtení prvních kapitol jsem naznala, že se bez zvýrazňovače, lepíků a Googlu rozhodně neobejdu. Troufám si proto tvrdit, že v mým případě kniha svoje poslání rozhodně splnila, protože JÁ si pěkně prosím některý věci dokonce i PAMATUJU! Nemluvě o tom, že mám v hledáčku několik dokumentů, na který bych se v budoucnu ráda podívala. Pokud s přečtením váháte, můžu vás ujistit, že nemusíte. Co vás v dějáku nenaučili je kniha, která doslova lahodí smyslům. Líbivá na pohled, hořko – sladká uvnitř, s atmosférou, která vás pohltí na první nadechnutí. Mně se líbila moc a budu ráda, když si ji přečtete i vy.