Heinrich Böll (1917–1985) vyrůstal v rodině, v níž se přirozeně mísila katolická víra s anarchismem. Publikovat začal ve druhé polovině 40. let a od počátku 50. let až do své smrti byl výrazným a kritickým hlasem literární a společenské scény. Stal se jedním z nejčtenějších a nejpřekládanějších německých autorů (v roce 1972 získal Nobelovu cenu). Ve svých dílech upozorňoval na problémy, které se poválečná západoněmecká společnost snažila vytěsnit. Poukazoval na někdejší vzorné náckovství či kolaborantství, po válce pečlivě zametené pod luxusní koberec hospodářského zázraku. Svou válečnou zkušenost převedl do raných próz Vlak dojel přesně (1949) a Kdes byl, Adame? (1950), navázal díly, která reflektují poválečný vývoj Německa: A neřekl jediné slovo (1953), Sebraná mlčení Dr. Murka (1958), Biliár o půl desáté (1959), Klaunovy názory (1963) či Konec jedné služební jízdy (1966). Oblouk mezi válkou a současností autor uzavírá monumentálním románem Skupinový snímek s dámou (1971). V sedmdesátých letech se odklonil od reflexe minulosti a zaměřil se na břitkou kritiku médií, přetechnizované společnosti i omezování lidských svobod. Do tohoto období spadá mj. skandální próza Ztracená čest Kateřiny Blumové (1974) a román Ochranné obklíčení (1979).