Mám dočteno a jsem nadšená! PENZION je za mě úžasný psychologický thriller! Já jsem velká milovnice thrillerů. Na tento mě nalákala nádherná obálka a skvělá anotace. Tím, že si ji přečtete, tak se dozvíte skoro vše, co potřebujete vědět. Autor mě těmito pár slovy dokázal nalákat a to myslím svědčí o všem. Robin Morgan-Bentley si pro nás připravil zajímavý koncept kapitol. Možná proto je příběh tak čtivý. Moc se mi tento nápad zamlouval a naprosto mě pohltil. Střídání současnosti a minulosti už známe všichni, ale Tady je to posunuto ještě o level výše. Manželé Victoria a Jamie se ve vyprávění svého příběhu střídají. První kapitolu začíná vyprávět Victoria a je z osudného dne (měsíc zpět) 6. března. Pak ji vystřídá její manžel Jamie a pokračuje vyprávěním ve stejný den jen jinou hodinou. Hned vzápětí se posuneme do současnosti (5. dubna) a takto se oba manželé střídají, a nám se tímto neskutečně děj posunuje. Příběh je odhalován postupně jednu kapitolu po druhé, vrací se tam a zpět mezi minulostí a přítomností. A pak to přijde! Neskutečný twist konkrétně konec 31. kapitoly Úplně jsem odpadla a nevěřila vlastním očím. Naprostý šok a zůstala jsem s otevřenými ústy sedět a nestačila jsem obdivovat autorovu šikovnost něco takového vymyslet. Od této doby jsem asi ani nedýchala, a na jeden zátah hltala jednu kapitolu za druhou, až jsem skončila u epilogu. Dostala jsem vše, co od thrilleru očekávám a to doslova! Otřásl se mnou a byl jsem napnutá, bála jsem se o hrdiny a nenudila jsem se ani sekundu! Já PENZION můžu jen a jen doporučit!

Tak tohle byla taková emocionální smršť, že vůbec nevím, jestli se mi podaří ji dostat do slov. Jedná se o opravdu kvalitní psychologický thriller, který vás ani na jedné stránce nenechá vydechnout. Vyprávění je ve dvou časových rovinách - retrospektivní a současné a jak z pohledu Victorie, tak Jamieho, a to nám dává pohled na celou událost z více úhlů a o to víc mi kniha přijde propracovanější. Autor nás stále nechává na škále napětí od 1 do 10 někde mezi 8 a 9 a v poslední třetině knihy je to snad 11! Hlavně díky, pro mě totálně nečekanému, zvratu. Dále musím ocenit, že byl Jamie vykreslen jako postižený, nemocný člověk po mozkové obrně, který na pozadí celého příběhu se svou nemocí bojuje a snaží se žít tak normálně, jak jen to jde. Musím říct, že celá léta ve mně příběh nevyvolal tolik emocí. Kniha mi dala po psychické stránce dost zabrat, což je samozřejmě, troufnu si říct, účel psychologických thrillerů. Rozhodně doporučuji!