• Volné pokračování knížky - Jménem mojí sestry. Ať už šlo o jakékoli, obvykle jsem si s ním dávala dost na čas. Pokud se mrknete na příspěvek o knize Toma Feltona, zjistíte, jak dlouho už v knihovně čeká na přečtení 7. díl Harryho Pottera. A to nemluvím o Jiskře v popelu nebo třeba Divotvůrci. No nic, másla mám na hlavě až dost, pojďme se mrknout na další přečtenou knížku – Srdcem mojí babičky. • Ester, o které by se dalo říct, že miluje tanec víc než cokoli jiného, ztrácí díky nešťastné události svou baletní kariéru. Rodina s ní přerušila styky a ona má pocit, že není nic, co by jí v životě dělalo radost. Navíc jí hrozí totální nasazení, kterému se chce stůj, co stůj vyhnout. Jediným možným východiskem se stává sňatek s úplně cizím mužem. A tak se Ester musí konečně rozhodnout, za jaké hodnoty chce ve svém životě bojovat. • Tentokrát musím přiznat, že se mi do příběhu nepodařilo proniknout hned. Nejspíš to bylo tím, že ho tentokrát vyprávěla Ester, která zkrátka neměla šmrnc své sestry Soni. Na druhou stranu bylo fajn ji víc poznat, seznámit se s jejím osudem a pochopit ji jako osobnost. • Skvělý čtení, který můžu jen a jen doporučit. Víc slov netřeba.

V druhém dílu Srdcem mojí babičky je hrdinkou Ester. Jak víme již z prvního dílu, Soňa a Ester jsou dvojčata, ale zjišťujeme, jak je každá úplně jiná. Autorka popisuje první lásku Ester a její nový život na venkově u babičky za protektorátu. Nenásilnou formou se dozvídáme historická fakta z druhé světové války a s jakými hrůzami se občané museli potýkat. Kniha se čte jedním dechem a zavede nás i do Drážďan, kde Ester při totálním nasazení zažívá vyloženě peklo.