A pak jsou tady knihy, které člověk nezavře jen tím, že otočí poslední stránku. Příběhy, které si s sebou nese ještě dlouho potom, co dočte. A přesně takový byl pro mě Trojlístek. Od Barbory Linke bych dnes už přečetla snad všechno, co vydá. Patří mezi pár českých autorek, u kterých ani nepotřebuji číst anotaci, protože vím, že dostanu příběh, který mě pohltí od první stránky. A znovu se mi potvrdilo, jak neuvěřitelně umí psát. Její knihy nečtu očima, ale emocemi. Vždycky mám pocit, že nestojím vedle příběhu jako čtenář, ale že jsem přímo uprostřed něj. Trojlístek je jiný než knihy o válce, na které jsme zvyklí. Není černobílý. Nenutí vybírat „správnou stranu“. Ukazuje válku pohledem lidí žijících v Německu a připomíná, že bolest, strach a ztráty neměly během války jen jednu tvář. A právě to z něj dělá tak silný příběh. Elsa, Magda a Hans. Tři děti ze sirotčince, které spojilo dětství a rozdělila zrada. A i když jsem jejich osudy četla „jen“ na papíře, bolelo mě všechno, čím si prošli. Autorka dokázala nádherně zachytit, jak válka ničí nejen města a životy, ale hlavně vztahy mezi lidmi. Jak člověka změní strach. Jak moc dokáže osud zamíchat s tím, kým jsme. A přesně kvůli takovým knihám čtu. Kvůli příběhům, které mě rozloží, donutí přemýšlet a ještě několik dní po dočtení ve mně tiše zůstávají. Trojlístek není jen historický román. Je to připomínka toho, že i v době, kdy svět ztrácí lidskost, ji někdo pořád zoufale hledá.

Elsa, Magda a Hans, trojlístek, který spolu vyrůstal v sirotčinci. Nakonec se rozdělí a my sledujeme jejich osudy o dvanáct let později. Hans bojuje na východní frontě, Elsa utíká z Pomořanska a Magda musí snášet cizí vojáky ve svém domě. Podaří se jim najít cestu zpět k sobě? Mám moc ráda knihy z období druhé světové války, protože na dějiny by se nemělo zapomínat. V tomto příběhu se ocitáme na jejím konci, kdy by se mohlo zdát, že už vše bude jen lepší, život však nebyl snadný a mnohdy stálo velké úsilí, aby člověk přežil. Díky třem hlavním hrdinům se podíváme na frontu, přímo do bojů. Do Pomořanska, jehož část brzy měla být polská i na život v Německu, kam dorazili osvoboditelé, kteří se však chovali, jak zvířata. Je tu ukázán nelehký život té doby i to, kolik vnitřní síly budou hrdinové potřebovat, aby všechny životní zkoušky ustáli. Velice zajímavý příběh, založený na skutečném příběhu, dobře napsaný, ano, tohle já můžu. Ale mám tu malé ale. Nevím přesně proč, ale z knihy se na mě nepřenesly emoce, tak jak jsem u podobných příběhů zvyklá. Nedokázala jsem se do něj natolik ponořit, aby mnou prostoupil. I přesto vám knížku rozhodně doporučuji. Chci, aby byla vidět, aby byla čtená, protože je to silný příběh o běžných lidech, avšak o hrdinech, na které by se nemělo zapomínat.