Příběh akvamarínu je další knihou od Miri Bláhové. Po přečtení Příběhu slunečnice jsem věděla, že i toto bude úžasné, protože mi autorčin styl nesmírně sedl. Její knihy se čtou jedním dechem, až mě mrzí, kolik práce autorka s knihou má a já ji pak slupnu na posezení. Ale dle mě je to víc než dobré znamení, že je kniha čtivá a čtenář ji nedokáže dát z ruky. Obě knihy mají moc hezké obálky, které k sobě hezky ladí. Moc jsem se těšila, co si pro nás tentokrát autorka přichystala a jsem nadšená. Máme tu dvě časové linky, jedna ze současnosti, ve které se se svým životem pere mladá Jasmína, žije sama jen s mámou v Praslicích - nechodí do práce, s nikým se nestýká a vlastně jen tak přežívá. Druhá časová linka nás přesune do minulosti do roku 1836 do obce Lomná. Kde se seznámíme s místním dřevorubcem Joachimem, který nám dokonale popíše těžké podmínky, za jakých místní lidé kdysi museli žít. Kniha si mne získala především svým přesahem, moc se mi líbilo, jak autorka uchopila téma a postupně krůček po krůčku citlivě odhalovala i jeho bolestné stránky. Záměrně nepíšu, o co se jedná, myslím si, že bych tímto odhalením hodně prozradila. Jen tak malinko můžu napovědět, že se dočkáme cestování v čase. Samozřejmě nechybí tajemství, kterými je příběh opředen až do samého konce. Osudové zvraty, napětí, lásku to vše kniha v sobě má, proto si vás získá. Moc se těším na další příběhy autorky, můžu jen tipovat, jaká obálka to bude tentokrát ... Fialová, růžová, zelená nebo červená? Už teď vím, že to bude stát za to. Doporučuji obě knihy Mirušky jsou boží :-*