Románová kronika jedné rodiny. Po druhé světové válce sledujeme Tomáše a Anežku, jak se snaží uprchnout z Československa. V listopadu 1989 tu je vysokoškolák Pavel, který nám přibližuje události revolučních dní, a navíc se dozvídá, že je adoptovaný a rozhodne se pátrat po svých kořenech. Tato kniha je všude velmi chválená, i mně byla doporučena, že je to čtení přesně pro mě a rovnou mi ji známá i půjčila, ať si ji přečtu. Bohužel, půjdu proti proudu tolika skvělých ohlasů, já jsem tak nadšená nebyla. Co se mi líbilo, tak popsané listopadové události, takto den po dni jsem o nich často nečetla, navíc z pohledu studentů. Číst o lidských osudech v těch dlouhých nelehkých letech, kdy tu vládli komunisté, je pro mě vždycky zajímavé. A nejvíce musím ocenit části o Baťovi. O tom, jak řídil podniky a jak se staral o své zaměstnance. Byly to pro mě nové informace, a to se mi líbilo moc. I první řádky byly nadějné, byly akční, vtáhly mě do děje, ale po pár stránkách můj zájem opadl. Nebavilo mě to velké množství náhod, které tu byly tak časté, některé pasáže bych úplně vynechala, pro mě zbytečné odbíhání od tématu. Co nemám v příbězích ráda, tak to, když čtenář ví více než hlavní hrdina. Tím to pro mě je málo napínavé a nemám potřebu číst dál, když vím, jak to celé dopadne. A co je pro mě hlavním kritériem, zda si mě kniha získá? Emoce! Potřebuji prožívat příběh spolu s hlavními hrdiny. Tady se to bohužel nepovedlo, nic se na mě nepřeneslo, všechny postavy mi byly tak nějak jedno, žádná z nich mi nepřirostla k srdci. Za mě rozhodně zajímavý příběh, ale bohužel jsme se nepotkali s autorem a jeho styl mi nesedl.