Příběh se odehrává ve Španělsku na konci 16. století, kdy tam řádí inkvizice a pořádají se procesy proti kacířství. Hlavním námětem knihy je i turnaj o královu přízeň. Ale i přes to mi absolutně nesedl styl psaní. Nečekejte akcí nabitý příběh plný dramat, tento příběh je mysteriózní, hodně pomalý obohacen různými tajemství. Autorka atmosféru buduje pomalu, plíživě, drží se historických faktů, ukazuje tehdejší zkaženost inkvizice, náboženství, politikaření, lstí, intrik a pomluv. Doteď jsem nepochopila, jak v tomhle světě magie funguje. Autorka nám poskytla opravdu málo informací, nevíme, kdo všechno může magii používat, proč, odkud čerpá apod.. Chybělo mi i víc informací o světě, historii, postavách. Sledujeme osudy hned několika postav, ale bohužel autorka u nich do hloubky nešla. Co se hlavní hrdinky týče tak zpočátku mi Luzia přišla docela fajn, říkala jsem si, že by to mohla být dobrá hlavní hrdinka, ale něco mi na ní prostě vadilo. Luzia neměla moc lehké dospívání, o oba své rodiče přišla a pracuje jako služka jedné, na tehdejší poměry, ne moc bohaté rodině. Za krátký čas se z umouněné mladé slečny, která přespávala na podlaze ve špajzu, stala slečinka, která vlivem událostí byla najednou žádaná, dostávala pozvánky, lidi se o ní začali zajímat a ji se taková pozornost samozřejmě líbila. Jenže Luzia je neopatrná a pod vidinou aspoň špetky respektu a odměny ukazuje svou moc veřejnosti. O jejích zázracích se tak brzy celý Madrid a a Luzia se dostane do rukou mnohem nebezpečnějším lidem, než jsou inkvizitoři. Nevím v jakém jazyce Luzia vlastně čarovala, protože vysvětlení ve všech a vlastně v žádném mi fakt nestačilo. Jak se jí podařilo přijít na ta určitá slova, jakým stylem její magie funguje. Zato postava Santangela se mi moc líbila. Familiár “škorpión”, který všem nahání hrůzu. Muž, který už nějakou dobu slouží jedné rodině a nosí jim štěstí. Jeho příběh a minulost byla strašně zajímavá, až mě mrzí, že nedostal ještě víc prostoru. Líbilo se mi, že žádná postava nebyla černobílá, nebyly jen dobré nebo zlé bytosti, každý měl nakonec v sobě střípek dobra a zla. Romantická linka byla taková nemastná neslaná. Najednou tam byla z ničeho nic bez nějakých dřívějších náznaků, absolutně jsem ji nevěřila. Co ale musím říct je, že ačkoliv jsem si byla 100% jistá, jak příběh dopadne, autorce se podařilo mě převést, a nakonec vytvořila opravdu skvělé zakončení. Ale myslím si, že kdyby z knihy udělala sérii, udělala by líp. Mohla by se tak více rozepsat, víc rozvinout svět, postavy.. Hodnocení: 2,5/5 Děkuji nakladatelství Albatros media za zaslání knihy. IG: @strana394

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Autorku neznám, tudíž logicky její dílo Šest vran neznám. K četbě jsem přistupovala bez nějakých očekávání, předsudků, se zájmem o rozšíření si obzorů. Příběh se odehrává ve Španělsku 15. století v období inkvizicí a krutých honů na čarodějnice. Hlavní hrdinka, mladá slečna Lucia již rodiče nemá a ochrannou ruku nad ní drží její teta, a jejichž pravé rodinné konexe před venkovním světem pečlivě skrývají. Lucia pracuje v domácnosti bohaté a po moci toužící manželů dona Víctora a doni Valentiny. Všimli si daru, kterým je Luzia obdařena, a tak zosnovali plán, jak s její pomocí dosáhnout bohatství, kontaktů s nejmocnějšími a s tím související moci. Povolali si na to nejpovolanějšího – Familiára, Guilléna Santangela. Nejenom, že jí od něj všichni odrazují, jde z něj strach, ale jeho poselstvím má být ji vyškolit a připravit ji na největší zkoušku jejího života, kdy jí o život opravdu půjde, pokud zklame. Postpuně odhaluje své silné stránky, začíná poznávat svou sílu a schopnost jí ovládat a namířit správným směrem, tedy tím, který se po ní vyžaduje. S tím ovšem poznává Familiára čím dál víc a dostává se pod pevnou slupku, kterou si z bezpečnostních a praktických důvodů Santangel kolem sebe a v sobě vytvořil. Postupně se navzájem obohacují, jsou nuceni si důvěřovat, a ostatně důvěru a důvtip bude mít Luzia několikrát příležitost si prověřit. Přes všechnu poctivou a těžkou přípravu se dostanou jak Santangel, ale hlavně Luzia do slepé uličky a budou muset učinit nemyslitelnou Sofiinu volbu. Dokáže se Luzia postavit inkvizici, ustát lži, přetvářku, rozeznat komu může důvěřovat, aby neskončila na hranici, aby vůbec to, co mezi ní a Familárem vzniklo, mohlo dál klíčit a vzkvétat? Dožijí se vůbec oba dalšího rozbřesku? To už se budete muset sami ponořit do příběhu boje o život a lásku, o touze žít lepší, zasloužený spokojený život, o síle dědičných vlastností, schopností a vlastní síly. Autorka píše poutavě, v er-formě. Popisné pasáže jsou poetické, avšak vůbec ne zdlouhavé. Osudové linky hlavních představitelů jsou poskládány velmi přesvědčivě a natolik poutavě, že čtenář je schopen vytvořit si k postavám emočně nabitý názor.