Čekala jsem pohodový, romantický, vánoční příběh, místo toho jsem ale dostala těžká témata s nádechem thrilleru v závěru. Nejde o klasickou romantiku, spíš o pomalé odkrývání minulosti, tajemství a vztahů, které nikdy úplně neskončily. Ani Vánoce zde nejsou hlavním tématem, spíš tvoří atmosférickou kulisu k příběhu o setkání spolužáků po mnoha letech. Autorce se skvěle podařilo vykreslit tu tísnivou atmosféru – sníh, tma, výpadek proudu, svíčky a staré emoce, které se derou na povrch. A když se k tomu později přidá lehká krimi linka jde čtení jako po másle. Bohužel mi ale nesedlo, jak moc autorka všechno popisovala. Opravdu mě nezajímalo, co všechno se nachází, v jaké místnosti, co je na talířích apod. Někdo to má rád a pomáhá mu to více si všechno představit, já jsem ale tyhle pasáže přeskakovala. Střídají se zde kapitoly ze současnosti a z doby před 9 lety. Díky tomu máme možnost pochopit, proč se postavy v současnosti chovají tak jak se chovají nebo co je k tomu vedlo. Musím říct, že jsem z toho shledání měla strašně divný pocit, už během prvních kapitol na mě dopadla tísnivá, tajuplná atmosféra a nevěděla jsem, co si o všech mám myslet... Libby je hodně svá, už při studiích to byla ona, kdo trávil všechen volný čas v knihovně nebo byla doma ponořená v učení, zatímco si její spolubydlící užívali na večírku. Byla pilná, důsledná a jako jediná z nich si uvědomovala, že pokud se chce v budoucnu mít dobře, musí máknout. Byla to taková šedá myška, nikdo si ji extra moc nevšímal, a když už konečně občas vyšla se svými přáteli ven, stala se rychle přehlédnutelnou a často někde postávala sama. I díky tomu všemu má nízké sebevědomí, strašně se srovnává s ostatními a přeje si být jako oni. Bohužel ale kvůli tomu zapomíná, že má jiné krásné vlastnosti. Že to opravdu není o tom být všemi milovaný, zvaný na večírky a být vždy středem pozornosti. Ale co se týče oné hlavní romantické linky, která je fakt hodně malá, tak ta mi absolutně nesedla. Po jednom incidentu se Libby okamžitě uzavřela, ale přitom stačilo si všechno vyříkat a ne čekat 9 let no nevím nevím. Tohle byla moje první kniha od autorky a teď zpětně podle recenzí jsem zjistila, že u ní je třeba počítat s tím, že nevíte, co dostanete. Nebo že to bude jiné, než jste čekali. Hodnocení: 3,3/5 Děkuju nakladatelství Albatros za zaslání knihy. IG: @strana394.

Do téhle knihy jsem šla bez čtení anotace a v hlavě jsem měla jasno – čeká mě pohodová vánoční romantika. No… romantické je na tom možná tak obálka. A víte co? Vůbec mi to nevadilo. Karen Swan je pro mě přesně ten typ autorky, u které člověk nikdy úplně neví, co dostane. Nebo spíš ví, že to bude jiné, než čekal. Jak už někde trefně zaznělo – je sázkou na jistotu, že vás překvapí. A přesně tenhle pocit jsem měla i já. Příběh se odehrává pár dní před Vánoci, kdy husté sněžení uvězní skupinu dávných přátel v opulentním domě uprostřed ničeho. Nejde ale o klasickou romantiku, spíš o pomalé odkrývání minulosti, nevyřčených křivd, tajemství a vztahů, které nikdy úplně neskončily. Atmosféra je místy až lehce tísnivá – sníh, tma, výpadek proudu, svíčky a staré emoce, které se derou na povrch. Kniha je skvěle čtivá, bavilo mě postupné dávkování informací i to, jak autorka pracuje s napětím mezi postavami. Vánoční kulisy tu sice jsou, ale rozhodně nehrají hlavní roli – slouží spíš jako kontrast k tomu, co se mezi hrdiny odehrává. Upřímně si myslím, že kdybych knihu četla kdykoliv jindy než těsně před Vánoci, hodnotila bych ještě o něco výš. V tomhle období jsem přece jen měla chuť na víc lehkosti a pohody. I tak ale dávám 4 z 5 hvězd, protože Vánoce při svíčkách jsou výborně napsané, atmosférické a opět potvrzují, že Karen Swan umí vybočit z očekávání – a udělat to zatraceně dobře.