Nigérie. Nejlidnatější země Afriky, která je neuvěřitelně sociálně rozdílná. Od bohatých měst přes vesničky, kde lidé žijí v bídě a chudobě. Autorka nám svým příběhem chtěla život v Nigérii přiblížit. A tak se seznamujeme s Wuraolou, která pochází z bohaté rodiny, má jak se říká na růžích ustláno a navíc je lékařkou. Život v blahobytu v drsné zemi. Současně však poznáváme Eniolu. Dospívajícího chlapce, který žije s rodiči a sestrou v tak chudých podmínkách, že si to neumíme představit. Otec už se nesnaží ani najít práci, matka je unavená a strhaná z toho, jak se snaží rodině zajistit alespoň jedno jídlo denně. Dluží na nájmu, na školném a celá rodina pouze přežívá. Eniola se ale rozhodne, když zjistí, že se nemůže spolehnout na rodiče, postarat o lepší život sám. Jenže je to dospívající chlapec a netuší do jakého průšvihu se dostal. U Wuraoly se řeší také životní otázky, ale jedná se spíš o společenskou prestiž, obchodní styky v rodině a zjištění, že ne vždy jsou peníze zdrojem spokojených životů. Jak se mi příběh líbil? Zpočátku jsem se absolutně nemohla začíst a vadil mi překlad. Vše takové krkolomné, dialogy prkenné a já se trápila natolik, že jsem knihu odložila. Po pár dnech přišla druhá šance, ale vlastně jsem se dvě třetiny knihy spíš nutila ke čtení. Pak přišel zlom a příběh se mi začínal líbit, ale po celou dobu jsem si bohužel nezvykla na styl. Navíc jsem měla pocit, že tohle je už tak x krát použité téma, že mě nepřekvapilo, jak celý příběh skončil. Ano, člověk pozná životy afrických lidí, ale ne natolik, aby v něm zanechaly nějaké hlubší pocity. Pro mě jsou Všechny dobré věci zatím nejslabší knihou z edice Hlas. Ale i tak si myslím, že si příběh najde spousty spokojených čtenářů.