Ačkoliv málo lidí na bolest umírá, mnoho lidí umírá v bolesti a ještě více s bolestí žije. Bolest prostupuje naše každodenní životy a my si s ní musíme umět poradit tak, aby se nestala onemocněním a ve svých důsledcích nás nepoškozovala. Někdo snese stejnou bolest bez povšimnutí, pro jiného může být zatěžující až zničující...

Bolest má nicméně v našem životě užitečnou a smysluplnou roli. Upozorňuje na to, že se v našem těle něco děje. Kniha Labyrint bolesti se snaží ukázat, že bolest není pouhým nepříjemným počitkem, ale zkušeností zahrnující celou lidskou bytost. Představuje bod, kde se setkávají tělo a mysl. Ve chvíli, kdy se regulátorem tohoto setkání stane mysl, člověk už není jen pasivním příjemcem bolesti, ale také jakýmsi alchymistou, který je schopný zmírňovat nebo zesilovat její intenzitu na základě mentálních a emocionálních stavů a s tím spojenými chemickými ději v mozku i v celém organismu. Staří stoikové tvrdili, že mysl může ovládat naše reakce na utrpení, a moderní neurověda ukazuje, že pro tuto starou pravdu existuje biologický základ – to, jak myslíme, jak se pozorujeme, jak přistupujeme ke svým pocitům a očekáváním, může skutečně ovlivnit, jak bolest vnímáme. Tím, že bolest proniká do našeho vědomí, významně ovlivňuje způsob, jakým prožíváme svět. Vypovídá o samotné podstatě existence, neboť člověk v bolesti zažívá svou konečnost a svou zranitelnost.

V knize Labyrint bolesti nepůjdeme jen cestou počitku bolesti v místě jejího vzniku, ale i přes hlubiny podvědomí, vědomí a prožívání a dozvíme se, jak si na bolest sáhnout, aby se nestala poškozující, ale ukázala nám cestu k sebepoznání. Když prožíváme bolest, často se o sobě něco naučíme. Může nám ukázat naše limity, ale také nám pomáhá růst a posilovat naši odolnost.