Země Burundi, město Bužumbura. Africký kus země, kde by se lidé měli hezky, jenže v sousední Rwandě se v devadesátých letech rozpoutalo peklo a vypukla občanská válka. Lidé, kteří dosud žili v klidu a míru se ocitají v každodenním boji o holý život. Gabriel je chlapec, který dosud žil zcela poklidně. Jenže mezi rodiči začalo docházet ke sporům, které ovlivní celou rodinu. Gabriel najednou neřeší jen to, kde si bude s kamarády hrát a jakou zábavu vymyslí na odpoledne. Lidé přemýšlejí, jestli vůbec mohou na ulici, jestli to není moc nebezpečné a každodenní strach se projevuje na celkovém chování všech. Masové vraždění Tutsiů a Hutuů je označováno jako rwandská genocida. Ač trvala pouze několik měsíců, zemřelo dle odhadů na milion lidí a přes 2.5 milionu bylo vyhnáno ze svých domovů. Ač je kniha útlá, tak jsem se s ní hodně trápila. Já se celou dobu nemohla začíst. Příběh jako kdyby po mě klouzal a všechny emoce zůstávaly naprosto skryté. Prostě jsem četla jakýsi příběh z Afriky, kde se odehrávaly strašné věci. Jenže si nedokázal získat mou pozornost. Já těch 176 stran četla snad dva týdny. Pravda, posledních 40 stran bylo poměrně čtivých, ale přesto nejsem s příběhem spokojená. Je to drsné a bolavé čtení, to ano, přeci jen jde o válku, a poukázání na to, jaký dopad má na lidi po fyzické a psychické stránce. Jenže styl, kterým je kniha napsaná, mi nesedl. Moc mě to mrzí, protože obálka knihy je nádherná. Věřím však, že si kniha získá spousty nadšených čtenářů.

Mladý Gabriel nás zavede do Afriky. Je synem francouzského otce a rwandské matky. Manželství začíná mít trhliny. Za hranicemi Burundi, kde žijí, začíná občanská válka, a to v rodné zemi jeho matky – ve Rwandě. Gabriel tak postupně zjišťuje, kdo vlastně je a kam patří. Toto byla další silná kniha z edice Hlas. Nalákala mě nádhernou obálkou, avšak i text uvnitř byl krásný. I když se jedná o smutné a někdy až nepředstavitelné věci, je kniha napsána tak krásně, že jsem si její čtení opravdu užívala. Poznáme tu Afriku v devadesátých letech. Jak se žije lepším rodinám, jaké problémy má chudší obyvatelstvo, ale poznáme i to, proč tu jsou nepokoje a občanské války. Vše to sledujeme pohledem malého chlapce, ať už je to rozvod, nástup demokracie i přicházející nepokoje. A právě díky tomu, že příběh vypráví malý Gaby, je to pro nás lépe pochopitelné a možná často i více bolavé, neboť v tom dětském vyprávění dokážeme číst mezi řádky. Bylo opravdu neskutečné, kam až se příběh dostal, k jakým dějinným událostem jsme se dostali. Pár afrických knih jsem již četla, tahle mi připadala asi nejlepší a nejsilnější. Ač se nejedná o autobiografickou knihu, autor své mládí prožil v Burundi, a tak čerpal ze svých zkušeností a na příběhu je to rozhodně znát. Do vyprávění vložil kus srdce. Je to silný příběh, který se do mě vepsal a věřte mi, že tohle si vážně chcete přečíst.