V novém románu Byla jednou jedna řeka se ocitáme na sklonku devatenáctého století, kdy stále panovalo mnoho pověr a nadpřirozeno hrálo v životě obyčejného člověka velkou roli. V hostinci na břehu řeky Temže ožije zdánlivě mrtvá dívenka – jsou to kouzla, nebo lze vše racionálně vysvětlit? Dívky se chtějí ujmout tři rodiny, ale každá má vlastní tajemství...

Britská spisovatelka Diane Setterfield se v precizně vystavěné knize klaní tradici lidového vyprávění a zručně se pohybuje na tenké hranici mezi skutečností a magií. Ponořte se do záhadné atmosféry a příběhů štamgastů z hospody U Labutě, které vás zanesou těmi nejnečekanějšími směry.

V zimě však chodili do hostince jenom samí místní a scházeli se uvnitř šenku. Byla to prostá místnost v nejstarší části hostince s jednoduchým oknem proraženým v silné zdi. V denním světle vyhlíželo na most a na řeku, proudící jeho třemi vznosnými oblouky. V noci (a tenhle příběh začíná v noci) se most stápěl v černi a jen uši zaznamenaly tiché a neurčité šumění velikého množství plynoucí vody, potom jste rozpoznali pás tekuté temnoty, proudící za oknem, která se sune a vlní, temně prodchnutá jakousi jen jí vlastní, z nitra prýštící energií. – Diane Setterfield

Román se dočkal pozitivního přijetí:

Prní třetina knihy připomíná říční meandry - čtenář se často ptá, kudy se asi příběh dál ubere a kam vbec směřuje - až se vše zvíří a výsledkem je silný, emotivní text, v němž vás veškerá odhalení upřímně dojmou. – The Guardian

Jeden z nejlepších historických románů roku 2019. – The Telegraph