Jak bude vypadat svět za několik desetiletí? Mladá spisovatelka Markéta Lukášková se v novince s názvem Vlaštovka v bublině vydala kromě současnosti i do takřka třicet let vzdálené budoucnosti. A přestože realita všedního dne bude tou dobou už zcela jiná, něco v lidech zůstane beze změny – potřeba milovat a znát své vlastní kořeny.

Vyprávění knihy se větví do dvou časových linií. Zprvu zastihuje hlavní hrdinku Barboru v roce 2045 jako stárnoucí ženu, již nemoc připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti: nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat matčin majetek. U Báry však nečekaně zabere nový lék a paměť se jí pomalu vrací. Čtenář se spolu s ní noří do vzpomínek z mládí a postupně odhaluje tajemství rozpadu její životní lásky. Emotivní román vypráví o lidech, důležitosti rodiny a světě, který je možná blíž, než si dnes připouštíme.

Doktoři ze mě měli radost. Hybnost už se mi prý vrátila skoro stoprocentně a je načase, abych začala s pravidelnou rehabilitací a s procházkama. Na to jsem se moc těšila, procházky na čerstvým vzduchu jsem vždycky milovala, to si pamatuju. Když jsem se vyptávala, jak to asi bude dál s mojí pamětí a kdy tak asi můžu čekat, že se mi vrátí kompletně, nedostávala jsem žádnou konkrétní odpověď. Koneckonců jsem jedním z prvních lidí, na který tahle léčba zabírá, nemají za sebou stovky případů, ze kterejch by mohli vycházet. „Můžeme se jen domnívat…,“ opakovali mi často, a to jsem nesnášela. Faktem ale zůstává, že paměť se mi postupně vracela. Už jsem s jistotou věděla, kdo jsou moje děti, jak se jmenujou, kolik je jim let a co dělají. – Markéta Lukášková