Román Vězňova žena od anglické spisovatelky Maggie Brookes je v rámci žánru válečného dramatu nebývalým úkazem. Nejenže autorka vycházela ze skutečných událostí, ale také absolvovala sedmisetkilometrovou trasu vedoucí Českem, Polskem a Německem, kterou musely její postavy přetrpět.

Na základě pečlivých rešerší přímo v místech děje vznikl neobyčejně čtivý příběh lásky ve válkou zmítané Evropě. Čeští čtenáři si k němu díky řadě povědomých kulis a reálií snadno najdou cestu – a zručný vypravěčský styl autorky jim to jen usnadní.

„Maggie Brookes přivedla na světlo světa příběh, který by jí záviděl snad i Hemingway.“ – Juliet Gardiner, historička a spisovatelka

Kapitán si sundal čepici, odhalil krátké prokvetlé vlasy. Měl upřímnou tvář venkovana, zvyklého hledět do nebe, rty tenké a možná přísné, ale vrásky kolem očí napovídaly, že se rád směje. Bez čepice rázem zestárl.

„Prohlédl jsem si váš statek…“

Máma se zamračila a on zlehka máchl rukou.

„Chci vám nabídnout pomoc při sklizni.“

Jenom proto, abyste tu sklizeň pak mohli zabavit, napadlo mě a bylo mi jasné, že si máma myslí totéž. Zabavili nám každou řípu, každý pytel ovsa, každou šunku, které statek vydal. – Maggie Brookes