Původně to měl to být rutinní průzkum neobydlené planety. Ale když pod povrchem neznámého světa narazí xenobioložka Kira Navárezová na pozůstatek mimozemské stavby, změní to navždy nejen ji, ale i chod lidských dějin. Christopher Paolini ve své nejnovější knize dokázal, že není autorem jen jedné série. Po veleúspěšné řadě Odkaz dračích jezdců napsal vesmírnou ságu Spát v moři hvězd, jejíž první díl právě vychází. Napínavý sci-fi román vás vtáhne do neuvěřitelně propracovaného světa plného futuristických technologií a detailně promyšlených zápletek.

Pozitivní ohlasy na sebe nenechaly dlouho čekat a rozhodně se v nich nešetří superlativy:

„Tohle je zatím Paoliniho nejlepší kniha.“ – Starburst Magazine

„Silný příspěvek k žánru sci-fi, chytře napsaný a plný velkých myšlenek.“ – Adrian Tchaikovsky

Ukázka z knihy

Oranžový plynný obr Zeus visel nízko nad obzorem, obrovský a těžký, a vydával slabou načervenalou záři. Kolem něj se na temném pozadí kosmu rozkládalo jasné pole hvězd, zatímco dole se pod bdělým pohledem obra táhla šedá pustina posetá kameny.

V prázdné krajině stál hlouček budov. Kupole, chodby a uzavřené prostory s okny představovaly v jinak nehostinném prostředí jediné teplé a přívětivé místo.

Kira se ve stísněné laboratoři stanice snažila vytáhnout z výklenku ve stěně genový sekvenátor. Přístroj nebyl příliš velký, ale zato těžký a ona ho nemohla pořádně chytit.

„Kruci,“ zahučela a zkusila ho vzít jinak.

Většina zařízení zůstane na Adrasteie, měsíci o velikosti Země, jehož zkoumáním strávili poslední čtyři měsíce. Většina, ale ne všechno. Genový sekvenátor patřil k základní výbavě každého xenobiologa a všude ji doprovázel. Kolonisté, kteří brzy dorazí na palubě Shakti-Uma-Sati, kromě toho přivezou nové, lepší modely, ne takový laciný cestovní, jakým Kiru vybavila společnost.

Znovu zabrala. Prsty jí sklouzly a kovová hrana jí rozřízla dlaň. Kira se prudce nadechla. Pustila přístroj a prohlédla si ruku. Z tenké linky na kůži jí prýštila krev.