Poznejte, jakými historkami se Karel IV. a jeho přátelé baví u vína!

Císař Karel IV. se po vážné nemoci zotavuje na Karlštejně ve společnosti nejbližších přátel. Večerní posezení u vína si zpestřují vyprávěním. A o čem jiném by si muži povídali než o ženách.

Historky jsou to někdy vážné a jindy poněkud rozpustilé, o královnách, urozených dámách i prostých děvčatech, o ženách věrných, divokých, kajícných, chytrých i prostopášných. Z jednadvaceti příběhů vystupuje živě atmosféra doby Karlova panování. Byla to doba osvícená, bohatá na události, ale i na krásné, smutné i veselé příběhy lidského milování.

František Kubka

(4. 3. 1894 – 7. 1. 1969)

Český prozaik, básník, germanista a překladatel studoval po maturitě na žižkovském gymnáziu v Praze slavistiku a germanistiku. Jeho studia přerušila první světová válka, narukovat musel v roce 1914. Na ruské frontě byl zajat a vstoupil do československých legií, s nimiž šel od Irkutska na Dálný východ. Vrátil se v roce 1921 dlouhou cestou z Číny přes Indii, Řecko, Itálii a Terst a dokončil studia. Své postřehy z cest zvěčnil v souboru povídek a fejetonů Barvy východu (1923). Po nějaké době začal pracovat v německy vydávaném listu Prager Presse jako zahraničněpolitický redaktor. Kvůli práci často cestoval

po východní i západní Evropě. V té době také patřil do okruhu lidí, kteří se vždy v pátek odpoledne scházeli doma u Karla Čapka. Od roku 1937 až do vyhlášení protektorátu byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí. Na přelomu let 1939/1940 byl internován v Berlíně. V době německé okupace se zaměřil na historii a publikoval svoje nejznámější historické novely Skythský jezdec (1941), Pražské nokturno (1943) a v roce

1944 Karlštejnské vigilie. Po válce pokračoval dvoudílným románem o moudrém šaškovi krále Jiřího z Poděbrad Palečkův úsměv (1946) a Palečkův pláč (1948). Zároveň pracoval nejprve na ministerstvu informací, později jako vyslanec v Bulharsku. Po skončení této mise se rozhodl ukončit kariéru ve státních službách a věnovat se nadále pouze psaní. Stal se autorem mnoha literárních studií a životopisů a překládal z ruského a německého jazyka. Z poválečného období jmenujme alespoň nejvýznamnější díla: Sto dvacet dní (1950), Cizí město (1951) a Vítr z hlubin (1952) – samostatné části románového cyklu z druhé světové války, Mnichov (1956) – historický román odehrávající se od

poloviny dvacátých až do konce třicátých let 20. století, Měsíční sonáta (1963), Mezi válkami. Masaryk a Beneš v mých vzpomínkách (1969). Posmrtně byla vydána Zpívající fontána (1970).