Z mého pohledu... Prokletý rok jsem se původně rozhodla nečíst hned, protože jsem si zkrátka nebyla jistá. Podle anotace jsem si říkala, že by se klidně mohlo stát, že se mi knížka nebude líbit a navíc byl kolem ní obrovský humbuk a četl ji opravdu každý. V takovém případě se člověk snadno zklame, protože kolem sebe vidí všechny ty pozitivní recenze a má obrovská očekávání. Rozhodla jsem se tedy, že si ji přečtu někdy později. Když se mi poté naskytla možnost se přidat do knižní štafety, byla to jasná volba! Dívky žijí ve vesnici, kde se říká, že v sobě mají nějakou magii. Proto jsou ve svých šestnácti letech vyhnány do lesa, kde ze sebe mají magii vypudit a vrátit se zpět čisté a bez magie, aby byly připravené na manželství. Zároveň se ale domů mohou vrátit jen ty nejsilnější a ne všechny se vrací živé. Hlavní hrdinkou je Tierney, která sní o světě, ve kterém mají ženy hodnotu a nejsou jen nějakým majetkem. Zároveň si uvědomuje, že největší hrozbou nejsou ani muži ani nebezpečí číhající v lese. Největší hrozbou jsou jedna druhé, protože se všechny snaží za každou cenu přežít. Většina příběhu se tedy odehrává v lese, kam dívky odejdou, aby tam přežily svůj prokletý rok a zbavily se veškeré magie, kterou v sobě mají. Protože má ale Tierney jiné názory, je pro ni složité v kolektivu dívek fungovat a ani ony ji nechtějí přijmout. Na začátku jsem si naprosto zamilovala jazyk, kterým je kniha napsaná. V prvních pár kapitolách si s tím autorka (a překladatelka) opravdu vyhrála a já si užívala každí slovo. Postupem času autorka používala už o něco obyčejnější slovní zásobu, zato ale začal hlavní děj, takže to vlastně ničemu nevadilo. V knize najdete navíc spoustu (a tím myslím opravdu hodně!) krásných myšlenek a citátů, které celý příběh doplňují a dodávají mu jakousi něhu. A to i přesto, že samotný příběh opravdu něžný není. Naopak vás čeká spousta násilí, surovosti a nespravedlnosti. Občas mě samotnou překvapilo, kam až jsou dívky schopné zajít. Kromě toho jsem byla znechucená z chování mužů, kteří se k dívkám chovali, jako by byly jejich majetek. V případě pytláků potom lovná zvěř či kořist. Příběh je nabitý emocemi a věřím, že vás zasáhne stejně jako mě. Každou radost i nespravedlnost jsem prožívala, každé násilí mě dokázalo naštvat a obecně ve mně příběh vyvolával opravdu spoustu pocitů. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila téměř hned a jestli jsem někdy nějaké hrdince opravdu hodně přála šťastný konec, byla to Tierney. Autorka přišla se skvělým námětem, kterému věnovala dostatek času a píle na to, aby ho dopracovala k dokonalosti. Knížka je skvěle napsaná, doslova vás pohltí a nebudete chtít přestat. Je to navíc jedna z knih, jejíž konec můžete pochopit více způsoby a autorka tak nechává prostor vaší fantazii. Za mě jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla a mohu jedině doporučit!

Prokletý rok se mi líbil tak moc, že jsem začala číst večer a odtrhla se od něho až v 7 ráno. 😅 Od chvíle kdy dívky opustí město je děj naprosto pohlcující. Nevěděla jsem co mám čekat, kam se děj bude ubíhat, ani čemu věřit. Skvělé, napínavé, děsivé! - Popis fungování společnosti v knize byl velmi děsivý. Z knížky ke každému bude určitě promlouvat spousty různých věcí k zamyšlení. Mě se nejvíce dostala pod kůži myšlenka, jak si můžeme jako společnost škodit sami navzájem, i přes to, že by bylo kolikrát snadnější se spojit a pomáhat si. Knihu čtu nyní podruhé - podle mě se hodí skvěle na rereading, protože v ní budete nacházet nové myšlenky.