Berde. Duduk. Eufonium. Co to je?

Famfrnoch. Gusle. Chrota. Jak vypadají?

Kobza. Ofiklejda. Odkud jsou?

Kvinterna. Rebab. Sistrum. Co mají společného?

Trumšajt. Udu. Yyueqin. Jakým jazykem mluví? Nebo kňučí?...

A jak zpívají písmena? Opravdu S syčí, Q kvíká a B bublá?

A kde nalezla svoje tvary? Čemu všemu se mohou podobat?

Když se abeceda domluví, že každé písmeno složí píseň pouze ze slov, od něj začínajících, jak bude taková skladba znít?

A když ji doprovodí jen ty nástroje, které také začínají tímtéž písmenem, a navíc zahrají i v tónině stejného písmene, co to bude za hudbu?

Bude se dát poslouchat? Bude se dát pobrukovat?

To by právě zajímalo oba autory rozverného Hudebníčku.

Nikla a Černého.

První napsal i nazpíval, co mu z huby lezlo, a se všemi písmeny si dosyta pohrál.

Druhý k tomu hudbu složil, na spoustu instrumentů ze své sbírky zahrál a ještě přizval ke spolupráci kopu muzikantů. Nakonec všechny zúčastněné nástroje do knihy nakreslil.

Hudebníček, kniha a CD, plná muzicírujících písmen a nástrojů.