Už nějaký ten pátek se prodírám sbírkami poezie vydanými v nakladatelství Pointa a zatím jsem bohužel nenarazila ani na jednu kvalitní. Až do dnes. Musím přiznat, že přestože mě tohle kratičké dílko od Jiřího Pinkavy uchvátilo především zajímavou obálkou, je kniha ve skutečnosti víc, než se na první pohled zdá. Již z anotace je zřejmé, že se autor věnuje veršům milostné tématiky. Já bych si však troufla tvrdit, že v knize najdeme mnohem víc. Je protkána touhami, nostalgií, smutkem a radostmi. Je z ní cítit jistá dávka zranitelnosti, což je jeden z hlavních důvodů, proč mě tolik učarovala. Básně jsou příjemně zkonstruované, nenucené, dobře se čtou. Básnické prostředky z nich přímo srší a jde vidět, že má autor v tomto ohledu letitou praxi. Je z nich prostě cítit jakási „vypsanost“. Knihu navíc doprovází autorovy vlastní ilustrace, tvořené ve stejném stylu jako obálka, které pro mě byly takovou třešničkou na dortu. Jediným „negativem“ z mé strany je fakt, že je dílko neskutečně krátké. Některé básně také obsahují jen 5 veršů a méně, takže pod nimi zbude zbytečně velký bílý prostor, který mohl být využit právě pro ilustrace – vlastním však elektronickou verzi, takže si nejsem jistá, jestli je to stejně i v knize fyzické. Můj celkový verdikt je velmi pozitivní. I přesto, že vyloženě nevyhledávám žánr milostné poezie mě tato kniha velmi překvapila a upřímně doufám, že bude autor v psaní pokračovat, a že do příští sbírky zařadí třeba i jinou tematiku.