Příběhy dětí jsou si v jednom podobné. A to v touze po lásce, blízkosti, pocitu, že někam patří. Dětské domovy jsou na vysoké úrovni a snaží se v nich ke klasické rodině co nejvíce přiblížit, ale mámu a tátu tam nenajdete. Od 1.1.2025 nebudou děti mladší tří let umisťováni do ústavních zařízení. Budou v péči pěstounů. Je to určitě hodně ožehavé téma se spoustou názorů a tahle kniha vám pomůže v pochopení práce pěstouna. V knize najdete příběhy zdravých dětí, i postižených a různých etnik. Všechny měly těžký start do života a nebo žily v nefunkčních rodinách. Pěstouni jsou tu pak od toho, aby jim dokázali, že mohou žít i normální život. Nemusí se bát, že budou trpět hlady, bude jim někdo ubližovat, nebo že nebudou mít školní pomůcky. A najdete zde i příběhy pěstounů, kteří vypráví jak a proč se pěstouny stali, kolik dětí v péči měli a jaká má pěstounská péče plusy a mínusy. Touží tyto děti poznat své biologické rodiče? Jaká práva a povinnosti mají pěstouni a jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? To vše dozvíte v této poměrně obsáhlé knize.

Autorka v knize zachytila příběhy těch, kteří nemohli vyrůstat se svými biologickými rodiči. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co obnáší pěstounství a adopce? Skutečné životy, zajímavé příběhy, které vás donutí zamyslet se nad tím, jak je u nás nastaveno to, kam s dětmi, kteří nemají své rodiče. Mám ráda knihy rozhovorů a ráda čtu o lidských osudech a když se navíc dozvím něco nového, tak je to top. Tohle všechno v této knize bylo. Najdete zde několik lidských příběhů, přečtete si rozhovory s lidmi, kteří vyrůstali v dětských domovech, ale dozvíte se i pohled z druhé strany – od pěstounů a těch, co si děti adoptovali. Jsou tu rady odborníků a je tu ukázáno, jak to v našem státě funguje a kde se můžete dozvědět více. Je to opravdu smutné, když při čtení pomyslíte na to, kolik dětí je bez domova, odložených, nechtěných. Při čtení však cítíte i určitou naději, že by se dětem mohlo pomoci. Je to rozhodně zajímavé čtení, chvílemi jsem knihu četla jako román, úplně jsem jí byla pohlcena. Skutečně nádherné fotografie skvěle doplňují atmosféru jednotlivých příběhů a vy se tak více seznámíte s jednotlivými „hrdiny“. Jelikož mám tendenci všem pomáhat, při čtení o pěstounské péči jsem měla pocit, že bych i já do toho měla jít. Ale vím, že bych to nezvládla. Všichni pěstouni mají můj neskutečný obdiv. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni, kdo se alespoň trochu zajímají, jak to v našem státě chodí. Odkryje mu tak jednu důležitou část, na kterou bychom neměli zapomínat.